Mám dvaadvacetiletou dceru, se kterou jsem žila od jejích pěti let sama. Jako matka samoživitelka jsem to neměla úplně snadné, finančně jsme sice úplně nestrádaly, ale ani jsme si nemohly dovolit všechno, co jsme chtěly.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Na dovolenou jsem nikdy peníze neušetřila, ale snažila jsem se to dceři zase vynahradit jinak. Dělala jsem pro ni vždycky všechno, co jsem dokázala a myslím, že jsem z ní vychovala chytrou a hodnou holku, která je na život dobře připravená. Jenže nikdy jsem jí nedokázala moc poradit v otázce mužů.
Já na ně měla po celý život smůlu – a upřímně ještě dodnes žádnému z nich nevěřím. Když si dcera přivedla domů přítele, na první pohled mi na něm něco nesedělo, a tak jsem si ho prověřila. Zjistila jsem ale něco, co mě znepokojilo. Další mé konání mi dcera odmítá odpustit. Já však nelituji.
Musíš být opatrná
Svou dceru jsem vždycky milovala a budu ji milovat už do konce svých dní. Myslím, že i když jsem se hodně snažila, mužský element ve výchově jí chyběl. Ale nikdy jsme neměly vážnější problémy, občas sice přišla domů pozdě, párkrát i opilá. Nebo jsem zjistila, že nebyla ve škole, ale nikdy nebyla vyloženě problémovým dítětem.
Jako matka jsem na ni byla pyšná. Když odmaturovala, rozhodla se, že nastoupí v obchodě s oblečením jako prodavačka, a já ji v každém jejím kroku podporovala. Je pravda, že jsem ji viděla nejlépe ještě na vysoké škole, ale respektovala jsem její rozhodnutí. Koneckonců já také nemám vysokoškolské vzdělání a pracuji jako kuchařka. Dcera se chtěla velmi brzy osamostatnit, našla si tedy svou první práci hned po škole – a k tomu také malou garsonku na místní ubytovně.
Já jsem jí nabízela, aby zatím zůstala bydlet se mnou a našetřila si peníze na nějaký lepší podnájem, ona je však hodně svéhlavá a nedala si to rozmluvit. Na druhou stranu bylo hezké, že nechtěla být pořád pod křídly své matky. Když před rokem odcházela z domu, dala jsem jí jednu jedinou radu, aby byla v životě opatrná a dávala si pozor na lidi, které si pouští k tělu. Po půl roce se ale ukázalo, že mou radu neposlechla.
Něco se mi nezdá
Když se dcera odstěhovala, měla jsem konečně o něco více času na sebe – a užívala jsem si to. Vídaly jsme se asi jednou týdně, někdy méně, ale volaly jsme si pravidelně a dcera vypadala skutečně spokojeně. Jednou mi zavolala a pozvala mě k sobě do garsonky na oběd. To jsem přece nemohla odmítnout, i když jsem jí nabídla, že oběd udělám raději já u nás doma. V tom mi přiznala, že nebudeme obědvat samy dvě, ale společně s námi zasedne ke stolu i její nový přítel.
Byla jsem upřímně překvapená, ale hodně zvědavá. Těšila jsem se na to, až jej poznám. Když jsem však přišla a seznámila se s dceřiným přítelem, něco jako by mi na něm nesedělo a měla jsem pocit, že jsem jej už někdy viděla. Vůbec jsem neměla dobrý pocit, ale přesto jsem se kvůli dceři držela a chovala se příkladně a slušně.
Nedalo mi to a začala jsem pátrat
Jenže když jsem přišla domů, musela jsem neustále nad tím klukem přemýšlet. Podle jména jsem si jej našla na sociálních sítích a nad jeho fotkou jsem strávila snad celou noc. A v tom mi to došlo, už jsem ho viděla, jednou se pokusil v restauraci, kde vařím, odejít bez placení a náš číšník ho chytil a přivolal policii. Tu tvář si pamatuji, ale stalo se to tak před třemi lety, takže jsem si to nedala dohromady hned.
Mám kamarádku, která léta dělá u policie, tu jsem požádala, aby mi našla jeho další minulost, zda je kriminální – a kápla jsem na to. Zjistila jsem, že dceři lhal snad úplně o všem, včetně svého věku, zaměstnání i své minulosti. Byl totiž ve skutečnosti o pět let starší a měl dvě děti, na které delší dobu neplatil alimenty. Úplně jsem se zhrozila, tohle jsem ale někde ve skrytu duše čekala. Dcera byla do všeho hned nadšená, šla do všeho po hlavě, a tak jsem čekala, že se může něco podobného stát.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Monika a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Další šok a velké rozhodnutí
Než jsem ale stihla své dceři říct všechno, co jsem se dozvěděla, přiběhla ona za mnou s prosbou o pomoc. Potřebovala půjčit peníze, protože její přítel měl údajným nedopatřením ztratit peněženku, ve které byly všechny dceřiny peníze a taky nájemné. Nechápala jsem, proč měl on vůbec její peněženku, ona mi řekla, že mu ji půjčila, aby mohl zajít nakoupit. Mě však bylo jasné, že je to lež, dceři jsem řekla, ať se chvíli u mě natáhne, že jí zajdu pro něco dobrého a cestou vyberu peníze z bankomatu, zamířila jsem však rovnou na policii.
Všechno jsem jim řekla a odešla zase za dcerou. Zanedlouho potom jí z policie volali, že se její peněženka našla u jejího přítele, který vesele utrácel její peníze na nájem v baru za alkohol. Dcera byla v šoku, ale stále svého přítele hájila, nakonec se ode mě a mé kamarádky dozvěděla konečně celou pravdu, ale i přesto byla, a stále je na mě naštvaná. Jelikož to nebyl první přestupek, kterého se dotyčný dopustil, a navíc byl v podmínce, putoval rovnou do vězení.
Fakt, že jsem přispěla k tomu, aby jejího přítele zavřeli, mi dcera nedokáže dodnes odpustit, já bych však nejednala jinak. Kdo ví, co se všechno ještě mohlo stát.
