Mám dvaadvacetiletou dceru, se kterou jsem žila od jejích pěti let sama. Jako matka samoživitelka jsem to neměla úplně snadné, finančně jsme sice úplně nestrádaly, ale ani jsme si nemohly dovolit všechno, co jsme chtěly.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Na dovolenou jsem nikdy peníze neušetřila, ale snažila jsem se to dceři zase vynahradit jinak. Dělala jsem pro ni vždycky všechno, co jsem dokázala a myslím, že jsem z ní vychovala chytrou a hodnou holku, která je na život dobře připravená. Jenže nikdy jsem jí nedokázala moc poradit v otázce mužů.

Já na ně měla po celý život smůlu – a upřímně ještě dodnes žádnému z nich nevěřím. Když si dcera přivedla domů přítele, na první pohled mi na něm něco nesedělo, a tak jsem si ho prověřila. Zjistila jsem ale něco, co mě znepokojilo. Další mé konání mi dcera odmítá odpustit. Já však nelituji.