Vždycky jsem si přála mít partnera, se kterým budu sdílet dobré i zlé. S prvním manželem mi to ale nevyšlo. Jeho více než rodina bavila hospoda a kamarádi. Po sedmi letech trápení jsme se rozvedli. Děti zůstaly se mnou a jejich tatínek přestal mít o ně zájem.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
I o alimenty jsme se museli soudit, protože nebyl ochotný platit vůbec nic. Po rozvodu jsem se zařekla, že už žádného mužského nechci ani vidět. Věnovala jsem se dětem a nic nám nechybělo.
Samoživitelkou s dvěma dětmi
Jenže roky letěly, a postupem času mi začalo připadat, že přece nechci prožít život v samotě bez partnera. A jestli si ho mám najít, tak jedině tehdy, když jsem ještě relativně mladá. Tak jsem se pustila do hledání a snažila se být maximálně opatrná s ohledem na své dvě děti. Nesnesla bych, aby můj případný přítel je neměl rád.
A pak jsem se seznámila s Milanem. Splňoval vše, co jsem od muže vyžadovala. Byl pracovitý i zodpovědný – a co víc, rozuměl si s mými dětmi, které ve svém téměř pubertálním věku hned tak někoho k sobě nepustily. Ale Milan se jim líbil a já jsem tajně doufala, že třeba budeme jednou rodina. Milan byl svobodný a bezdětný, což na jednu stranu byla výhoda.
Milan mě i s dětmi představil svým rodičům
Ze setkání jsem měla obavu, ale vše proběhlo celkem v pohodě. Jeho matka s otcem se jevili jako celkem normální lidé. Jen jsem si všimla, že během návštěvy u nich komunikovali pouze se mnou a mých dětí si vůbec nevšímali. Dokonce jim Milanova matka ani nenabídla nic k občerstvení, zatímco já jsem pila kávu. Mávla jsem však nad tím rukou, protože důležitější je vztah mezi mnou a Milanem. A ten je bezproblémový.
Chodili jsme s Milanem už asi dva roky, když mě požádal o ruku. Říkal, že nemá cenu déle čekat, že nám to spolu klape. Souhlasila jsem s ním. A tak jsme začali společně plánovat svatbu. Nechtěli jsme nic velkého, přece jen pro mě to už byla svatba druhá. Milan také netoužil po velké oslavě, i když on se bude ženit poprvé.
Už jsem nebyla za nevěstu v nadýchaných bílých šatech
Nepřipadalo mi vhodné, abych se znovu vdávala v bílé. Pořídila jsem si slušivý kostýmek, ve kterém jsem se dobře cítila. Svatba proběhla bez problému a my jsme začali novou etapu našeho života. Milan se přestěhoval k nám do bytu, kde to ale začalo být poněkud těsné. Proto navrhl, že bychom se mohli přestěhovat k jeho rodičům do rodinného domu, kde je volné jedno patro.
Jeho návrh jsem sice úplně nezavrhla, ale moc po chuti mi nebyl
On byl se svými rodiči zvyklý bydlet. Jenže já jsem už tolik roků žila s dětmi sama a nechtěla jsem na tom něco měnit. Navíc jsem čím dál tím více vnímala, že tchán s tchýní mé děti z prvního manželství vůbec nepřijali do rodiny. Kdykoliv jsme u nich byli na návštěvě, naprosto je oba ignorovali. Kdybych neřekla Milanovi, že mají žízeň, ani by jim nikdo nenabídl nic na pití, i když bylo parné léto.
Chování Milanových rodičů mě velmi trápilo. Mé děti jim přece nic neudělaly, aby je úplně přehlíželi. Nakonec oba kluci svorně doma řekli, že už tam se mnou jezdit nechtějí. Na základě této zkušenosti jsem zavrhla Milanův návrh na bydlení u jeho rodičů. Byl celkem zklamaný, ale nepřemlouval mě.
Řekla jsem o tom Milanovi, že se mi nelíbí, jak se jeho rodiče chovají k mým dětem.
Milan mi odpověděl, že nejsou zvyklí na děti, tak ať se nedivím. Nechala jsem ho při tom, ale myslela jsem si své. To nebylo o tom, že by na děti nebyli zvyklí. Oni se vědomě chovali odtažitě. Přece to je základ slušnosti někoho pohostit, a nedělat u toho výjimky.
Uznala jsem, že kluci mají pravdu
Jestli se mnou nechtějí k Milanovým rodičům jezdit, mohou zůstat doma. Bude to tak lepší. I když asi tchán s tchyní docílí svého. A to mě na tom štvalo. Nemínila jsem jim ustupovat. Ale chtěla jsem pro své děti to nejlepší, což se mi zdálo právě toto řešení.
Naštěstí už kluci byli ve věku, kdy mohli zůstat sami doma. Přesto mě přestalo bavit jezdit k Milanovým rodičům bez nich. Řekla bych, že jsem v sobě nezpracovala to, že mé kluky tchán s tchýní zavrhli. Přitom mohli mít dva príma náhradní vnuky, s nimiž je celkem legrace. Bohužel ode mě se vlastního vnuka nedočkají, protože já už děti mít nemohu.
Čtěte dále: Gábina (34): Manžel nemá rád naše dítě. Důvod mě naprosto odrovnal
Milan pochopitelně o této komplikaci ví. Ale jemu to nevadí, protože se plně věnuje mým klukům a dělá jim náhradního tatínka.
