Byla jsem jako utržená ze řetězu, mladá holka, která ráda blbne a moc si neváží života – to jsem přesně byla já. Po tragické nehodě, kterou jsme zavinili s kamarádem, se mi změnil život od základů.
Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat, nakonec jsem ale pochopila, že byl zázrak, že jsem vůbec přežila a teď se snažím žít úplně jinak a především mám úctu k životu.
Osudová cesta
Bylo mi tehdy dvaadvacet, měla jsem všechno, co by holka v mém věku mohla chtít. Pracovala jsem v baru, kde jsem si hezky vydělávala, měla jsem svůj byt, rodiče mě navíc ještě finančně podporovali, byla jsem krásná, zdravá, ale i hodně divoká. Pila jsem, brala drogy a k životu jsem necítila žádný respekt ani úctu.
Užívala jsem si a příliš jsem nebrala ohledy na druhé. Nekoukala jsem se napravo, ani nalevo. Jednou po noční směně mě přijel do práce vyzvednout kamarád. Něco jsme popili, zakouřili jsme si trávu a on chtěl, abychom si zavolali taxíka. Já jsem ho ale přemluvila, aby sedl za volant a odvezl nás domů on.
Po cestě jsem ho provokovala, byla jsem rozhýřená, snažila jsem se mu rozepnout poklopec u kalhot, chtěla jsem ho trošku podráždit. Jenže on ztratil kontrolu nad řízením – a v okamžiku jsme vletěli do protijedoucího auta a náraz nás odmrštil. Pak už si nic nepamatuji, jen tmu. Tu mám před sebou dodnes.
Slečno, máte štěstí, že žijete
Najednou jsem začala přicházet k sobě a slyšela jsem jen tiché pípání přístrojů. Nic jsem neviděla, byla jsem zmatená. Pak přišel lékař, který ke mně začal tichým a vážným hlasem mluvit. Vysvětlil mi, že jsem v nemocnici, že jsme měli před třemi dny nehodu, a že mám obrovské štěstí, že žiji. Bohužel ale byly poškozeny oči a já už nejspíš zůstanu slepá. Nemohla jsem tomu uvěřit. Začala jsem chápat, co se stalo a s jakými následky. Můj přítel na tom byl ještě hůř. Po dvou týdnech v nemocnici zemřel.
Můžu za to já!
Došlo mi, že kdybych ho nechala na pokoji, nenutila ho odjet autem nebo kdybych ho alespoň neprovokovala a nechala ho řídit v klidu, nemuselo se to stát. Trápilo mě to moc. Náš případ byl odložen, viník měl v krvi alkohol i drogy a navíc zemřel, policie neměla co vyšetřovat a já jsem se po zotavení mohla vrátit domů – ovšem už jako úplně jiný člověk.
Nový život
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se ze všeho dostala. Musela jsem navštěvovat psychologa, trápily mě pocity viny a k tomu jsem se musela smířit s tím, že můj život už nikdy nebude takový, jaký byl. Po nehodě jsem téměř oslepla. Vidím jen matné obrysy předmětů, víc nic. Postupem času jsem se ale naučila žít s tím vším a rozhodla jsem se, že se nevzdám a budu teď žít s pokorou.
To se mi povedlo, můžu říct, že jsem konečně šťastná. Našla jsem si přítele, se kterým máme před svatbou. Těším se na to, co mi nový život ještě přinese. Konečně jsem začala vidět i bez očí.
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký radí:
Milá Marie,
jste příkladem člověka, který i přes nelehkou životní situaci, proměnil handicap ve výhodu. Dospěla jste, změnila svůj postoj k životu. Jdete vstříc plnohodnotnému bytí. Kdo ví, jak by vypadala situace dnes, kdyby se nic z toho, co se událo, nestalo. Kde byste byla (nebo nebyla) a s kým?
Píšete, že jste navštěvovala i psychologa, který s Vámi zpracovával pocity viny a smiřoval s realitou, ve které už nikdy nebudete vidět jako dřív. Jak se zdá, povedlo se. Dobrá práce Vás obou.
Přijměte můj upřímný obdiv a přání, aby se život ve dvou proměnil v nadějnou budoucnost.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký: Na FF OU vystudoval jednooborovou psychologii a sociální práci s poradenským zaměřením. Již 11 let pracuje jako psychoanalytický psychoterapeut v soukromé praxi. Externě přednáší na katedře psychologie OU. Pracoval jako psychoterapeut s lidmi s chronickým duševním onemocněním. Věnuje se lektorování odborných a zážitkových kurzů. Má silný vztah k přírodě, rád čte, cestuje a zajímá se o umění.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.Autor: Michaela Rich
