Manžel mi umřel, když mi bylo čtyřicet pět let. Od té doby žiji sama, žádného partnera jsem si již nenašla. Možná to bylo i proto, že v domácnosti společně se mnou žil i můj mladší syn Jarda, svobodný a bezdětný, který veškeré práce okolo rodinného domu zastal místo mého muže.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
A tak jsme si společně žili několik let do doby, než si našel přítelkyni. Mám proti ní výhrady, ale Jarda si na ní trvá. Vedeme na to téma dost často diskusi, bez rozumného výsledku. Alespoň podle mě.
Nikdy mi nepřišlo divné, že se mladší syn do hledání životní partnerky nehnal.
Narozdíl od svého bratra, který z rodinného hnízda vylétl hned po střední škole. Oženil se a odstěhoval se za svou ženou. Mladší syn se věnoval svému zaměstnání a ve volném čase pracoval na zahradě nebo o víkendu jezdil na výlety. Buď sám, nebo s partou přátel. Zvykla jsem si na život ve dvou, a že se mám stále o koho starat. A zdálo se, že to nevadí ani Jardovi.
Když mu bylo krátce po čtyřicítce, odešla jsem do důchodu. Zaslouženého, po těch letech práce jsem se už na volno opravdu těšila. To jsem ovšem netušila, že synovi bude najednou vadit, že je stále sám, zatímco jeho kolegové mají rodiny. Vždyť jsme si tak spokojeně žili a nic nám nechybělo. Jardovi však evidentně ano, takže si dal inzerát a hledal k sobě partnerku.
Říkala jsem mu, že na inzerát najde leda tak takovou, kterou nikdo nechtěl. Ale nedal si říct a trval si na svém rozhodnutí. Nakonec se přece s jednou ženou seznámil. Byla o deset let mladší než on a měla dítě, což mi po chuti dvakrát moc nebylo. Mohl si najít alespoň nějakou bezdětnou. Určitě by našel, kdyby hledal ještě chvíli a nebyl tak zbrklý.
Přišel den, kdy mi ji syn chtěl svoji přítelkyni představit
Pozval ji k nám v době, kdy byly u nás ve vsi hody. Asi mu to připadalo jako vhodná situace. Přiznám se, že jsem neměla vůbec chuť se s tím jeho objevem seznámit. Ale přemohla jsem se, a jeho přítelkyni i s dítětem k nám přijela. A tak jsem se poznala Martu s Vojtou.
Protože byly hody, měla jsem doma připravené nějaké občerstvení a upečené koláče, které jsem jim nabídla. Marta na první pohled vypadala jako slušná ženská, a i její syn Vojta se choval vychovaně. I když on se vlastně moc neprojevoval. Já jsem si ho nevšímala, protože o cizího vnuka jsem vůbec nestála. Marta se bavila hlavně s Jardou, já jsem moc dialogu nezasahovala. Spíš jsem přemýšlela, jak bude vypadat můj život v budoucnosti, jestliže s ní zůstane.
Zanedlouho po našem seznámení přišel za mnou Jarda s tím, že by si přál, aby se k nám jeho přítelkyně i se svým dítětem nastěhovala. Prý to chtějí zkusit spolu bydlet. Což o to, v našem domě je místa dost, celé vrchní patro je volné. Ale představa, že tu bude bydlet někdo cizí, se mi nelíbila. Už jsem si zvykla na náš život a nehodlala jsem na tom nic měnit. Proto jsem se synovým návrhem nesouhlasila. Byl od malička zvyklý, že co jsem řekla, to platilo, tak se mnou ani nepolemizoval a dále jsme se na toto téma nebavili.
Martu v mém domě trpím, ale vítaná tu není
Myslela jsme si, že je celá situace tímto uzavřená, ale za pár týdnů to syn zkusil znovu. Argumentoval tím, že než se ožení, rád by zjistil, jestli by mu takový partnerský život vůbec vyhovoval.
Zhrozila jsem se. Přece se nechce na stará kolena ženit a starat se o cizí dítě? A kdo se bude starat o mě? Já přece nemládnu, a sil mi bude ubývat.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Magda a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Teď sice ještě vše zvládám, ale přijde doba, kdy už nebudu moci. Toto jsem synovi předložila k přemýšlení. Ujistil mě, že se o mě vždy bude starat, ale chtěl by také ve svém životě poznat trochu štěstí, a přece mu v něm nebudu bránit. Dohodli jsme se, že to tedy s přítelkyní zkusí. Po tomto rozhodnutí už za měsíc Marta s Vojtou u nás bydleli. Stále se přes to nemohu přenést. Syn se nyní věnuje jen jim a já jako bych ani neexistovala. Martu v mém domě trpím, ale vítaná tu není. Doufám, že to ona chápe. Vojta je najednou příliš hlučný, a já jsem pozbyla svůj klid, který jsem mívala.
Nemám na to trpělivost a je pravděpodobné, že na to Martu brzy upozorním. Ostatně by měla vědět, kdo je v domě pánem. Ona to tedy rozhodně není.
