V poslední době si připadám jako ve zlém snu. Jako malou mne můj otčím občas osahával. Když se to máma dozvěděla, vyhodila ho z bytu, ale po dvou letech se k sobě zase vrátili. Od té doby mne hlídala, i když tvrdila, že se byl mezitím léčit a už je zcela neškodný. Sice už na mě nikdy nesáhnul, ale začal spát s mojí nejlepší kamarádkou.

Svého biologického otce vídám jen párkrát do roka, žije totiž v zahraničí a má svou druhou rodinu. Od mých tří let s námi žil Marek, můj otčím, kterého jsem nikdy neměla ráda a dávala jsem mu to od malička dost najevo. On za to ke mně byl vždycky hrubý. Když mi bylo osm let, párkrát vešel do koupelny a tam mě osahával a u toho nadával. K ničemu dalšímu nedošlo, i přesto jsem se svěřila mámě, která ho za to vyhodila. Bylo mi zle, když mi po dvou letech máma řekla, že se k nám opět stěhuje, zuřila jsem.

Ona však tvrdila, že se změnil, že začal chodit na terapie a své návaly vzteku už ovládá, že už se mě ani nedotkne a tak podobně. Byla jsem pořád ještě malá holka, nemohla jsem s tím nic udělat. Faktem je, že když se nastěhoval podruhé, už na mne hrubý nebyl. Raději jsme spolu moc nemluvili, ale pořád jsem cítila jeho pohled ve svých zádech, kdykoliv jsem prošla kolem.