Vdaná jsem byla sice poměrně krátce, ale během čtyř let manželství se nám narodily dvě překrásné a zdravé dcery. Rodině jsem dala všechno a přestala jsem úplně žít svůj vlastní život. Manžel chtěl, abych nepracovala – a já toho stejně moc neuměla, proto jsem souhlasila.
Poslouchala jsem ho na slovo a dělala jsem to, co chtěl. Když jsem zjistila, že mě podvádí, něco se ve mně zlomilo – a za to jsem dnes neskutečně vděčná.
Úplně závislá
Na manželovi jsem se stala závislá. On byl jediný, kdo vydělával. Můj rodičák stačil sotva na plíny a příkrmy pro děti. Doma jsem vařila, uklízela, starala se o děti a večer byla povolná vždy, když manžel chtěl. Všechno jsem měla nalajnované, přišla jsem o většinu kamarádek a seděla jsem celé dny doma s dětmi.
I přesto jsem si nestěžovala, milovala jsem svého muže a děti, rodina pro mě byla vším. Když jsem vyšla učňák, začala jsem pracovat jako pomocná kuchařka, nic jiného jsem ani neuměla, a proto jsem ani neprotestovala, když muž nechtěl, abych se do práce vrátila. Chtěl mě mít doma a tak jsem poslechla.
Něco se děje
Můj zdánlivě spokojený rodinný život se změnil v peklo ve chvíli, kdy mi začalo docházet, že se s mým mužem něco děje. Začal být neuvěřitelně podezíravý, pořád mi něco vyčítal a začal žárlit. Dělal mi scény a neustále se mě vyptával, kde jsem byla a co jsem dělala. Přitom jsem měla celé dny na starosti děti a domácnost.
Nakonec mi to došlo. Snažil se tímto despotickým chováním zakrýt svou vlastní vinu. Netrvalo to dlouho a nakonec sám přiznal, že mě podvádí. Musel, když jsem našla otisk rtěnky na jeho límečku – taková klukovská chyba.
Myslel si, že mu odpustím
On si myslel, že mu to odpustím, že dál budu sedět doma a dělat mu služku a kuchařku. Ve mně se však něco zlomilo. Nespala jsem asi tři dny, pořád jsem brečela – a pak jsem najednou přestala. I když jsem toho moc neuměla, jako malá jsem hrozně ráda tvořila a dekorovala. Vzpomněla jsem si, jak mě to vždycky těšilo. A tak jsem to pojala jako terapii a začala jsem vyrábět dekorace. Některé podle internetu, jiné podle sebe. To byl okamžik, který mi změnil život.
Už nemusím být na nikom závislá
Dekorace se hrozně líbily mé mamince, ke které jsem se s dětmi na nějakou chvíli nastěhovala. Když jsem spala, vyfotila je a dala na internet. Takto mi pomohla rozjet mé malé podnikání. Lidé o mé výtvory začali mít zájem, já je začala prodávat – a dnes už mám dokonce svůj vlastní malý krámek, kde je prodávám. Konečně už nemusím být na nikom závislá, mám vlastní příjem, hezký pronajatý byt a s dětmi se nám daří líp, než kdy dřív.
Čtěte také: Pavla (32): O manželském životě jsem měla jinou představu. Manžel je lenoch.
Za to vlastně vděčím svému bývalému, který mi tolik ublížil. Já jsem se ale nedala – a konečně jsem sebevědomá a také poměrně úspěšná.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vaše cesta k životní spokojenosti není typická. Je to ale váš život a vaše cesta. Nezbývá mi nic jiného než vám popřát zdar a sílu, potřebnou k naplnění vašich představ.
Platí: Podstatné je žít sám se sebou v míru a mít co dělat. To zjevně máte. Takže (opět citát): Dokud ještě žijem, je všechno O.K.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
