Už v pubertě se mi začaly objevovat první šedivé vlasy, nejdříve to byl jen pramínek a později už polovina hlavy. Ve dvaceti jsem se neobešla bez barvy na vlasy a, protože jsem se za své šediny hrozně styděla, nějakou dobu jsem nebyla schopná vyjít si ani do společnosti nebo se sblížit s mužem. Mladá holka a šedivá? To mi připadalo neskutečně ponižující. Dnes to ale beru jinak a i díky současnému trendu mi šediny přestaly vadit a naopak je hrdě nosím.
Mami, ty jsi jako babička
Dlouho mě to trápilo. Všechny kamarádky měly nádherné přirozené vlasy, dobarvovaly si je jen proto, aby byly jiné. Já jsem si vlasy však barvit musela, protože jsem je měla promelírované šedinami. Takové vlasy měla snad jen má babička. To mi přišlo neskutečně nespravedlivé a také dost ponižující. Styděla jsem se tak moc, že jsem vůbec nikam nechodila, nosila jsem šátky a vlasy jsem si barvila často, i když vykouknul jen jediný šedivý vlásek.
V pětadvaceti jsem ale poznala svého muže, s ním jsem o tom poprvé začala nahlas mluvit beze studu a hned mi bylo lépe. Po narození dětí jsem se přestala tolik věnovat sobě a zaměřila jsem se na ně. Když se mě však má starší dcera ve třech letech zeptala, proč vypadám jako babička, vrátily se mi staré pochmurné myšlenky.
Kadeřnice mi otevřela oči
Vydala jsem se ke kadeřnici a nechala jsem si vlasy prostříhat a nabarvit. I ona viděla, jak mi odrůstají vlasy a objevují se šediny na většině mé hlavy. Řekla mi ale, že by je nebarvila, naopak, že by je ještě více zdůraznila a starou barvu sundala. Pověděla mi o současném trendu. Ženy začínají své šediny hrdě nosit a vzhledu se dá jen jemně pomoci.
Zpočátku jsem váhala, ale ona mě přesvědčila a já nyní určitě nelituji. Začala jsem se mít ráda i se šedivými vlasy a myslím, že mi to dokonce náramně sluší.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
