S Honzou jsem se seznámila v době, kdy jsem studovala právnickou fakultu. Moc jsem do společnosti nechodila – když mě ale jednou kamarádka přemluvila, narazila jsem na něj – a od té doby jsme nerozlučná dvojka.
Milujeme se stále stejně intenzivně, i když to je už deset let od našeho seznámení. Myslí si, že jsem nejlepší, pro něj jsem jeho bohyně, která si musela na školu poctivě vydělávat tvrdou prací. Kdyby věděl, jak to ve skutečnosti bylo, určitě by mě opustil.
Chudák holka z chudé rodiny
Honzu jsme oslovila jako první já, pracoval jako barman v jednom z nočních klubů, kam mě vzala kamarádka ze školy. Okamžitě jsem se zamilovala do jeho úsměvu a nádherných kudrnatých vlasů. Byl jiný, alespoň pro mě byl prostě dokonalý. Poznávali jsme se poměrně pomalu, na nic jsme nespěchali – a to se mi hrozně líbilo.
Byl jako kluk, který sem přicestoval v čase z minulosti, dvořil se mi, nespěchal na sex a byl neuvěřitelně galantní. Můj příběh o chudé holce z vesnice, která přijela do velkého města plnit si své sny, jej dojal. V jedné podstatné věci jsem mu ale lhala.
Žádné noční ve skladu
Na školu jsem si ale opravdu musela vydělávat sama, naši moc peněz neměli, a když táta onemocněl, nemohla mi máma posílat už žádné peníze. Všechno jsme si tak musela platit sama, a to znamenalo najít si práci. Začala jsem jako většina dívek. Prací ve fastfoodu, šílené směny, směšné peníze – a žít se z toho nedalo.
Pak mi jedna holka řekla, jak se živí ona. Jako luxusní prostitutka. Nestála někde u silnice, ale pracovala pro agenturu jako holka na escort. Hodně dobře to vynášelo a tak jsem do toho šla taky. Žádné noční ve skladu, jak jsem tvrdila Honzovi, jsem neměla. Mé noční služby byly o něčem jiném.
Bavilo mě to
Nutno dodat, že jsme se takhle živila dohromady osm let, i v době, kdy jsem už měla praxi a ukončenou školu. Mě to ale zkrátka bavilo. I když to může někomu přijít nechutné, mě poskytovat sexuální služby vážně uspokojovalo.
Čtěte také: Milena (37): Dítě nás mělo spojit, nakonec nás ale navždy rozdělilo.
Nechala jsem toho až v době, kdy jsme se začali s přítelem snažit o dítě. Nikdy bych mu ale tohle nemohla říct, holka z právnické fakulty prostitutkou. To by se složil. Ale právě takhle jsem nám vydělala na slušný byt a ještě mám i něco našetřeno.
Nemůžu ale říct, že by mě svědomí netrápilo. Není dne, kdy bych na to nemyslela.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
papež František – tázán co soudí o homosexuálech, tedy osobách, jež nejednají dle biblických přikázání pravil: „Kdo jsem já, abych je soudil“. Platí to obecně i jinde a u jiných… Samozřejmě i u vás.
To, co se stalo, jak jste řešila svou situaci má nějaké příčiny a ji se to nedá změnit. Jistěže to nedokáže akceptovat každý muž. Jistěže je velké riziko, že vás pravda dostihne pokud se budete snažit ono období svého života utajit. Přidám ještě jeden pozoruhodný a moudrý citát: Úděl člověka na tomto světě je v podstatě trojí: Za prvé – poznat sama sebe a stav věcí, s nimiž má co do činění. Za druhé – být spokojen sám se sebou a s daným stavem věci. Za třetí – zlepšovat sebe sama a stav věcí, které jsou v nepořádku a které lze zlepšit.
Autorem je John Ruskin (1819-1900) – vynikající historik umění filantrop, úspěšný student na Cambrige a profesor univerzity Oxford. Leč na Wikipedii se o něm též dočtete: V osmadvaceti letech pojal Ruskin za ženu o deset let mladší Effie Grayovou. Po spatření jejího nahého těla o svatební noci jej ovšem cosi natolik vyvedlo z míry, že manželství odmítl konzumovat. Problém spočíval s největší pravděpodobností v jeho nestandardním sexuálním založení, kdy projevoval náklonnost vůči mladičkým dívenkám, zatímco dospělé ženy jej eroticky nepřitahovaly.[3] Roku 1854 bylo manželství po šesti letech anulováno, když lékař potvrdil, že paní Ruskinová je stále panna. Effie se následně provdala za malíře Johna Everetta Millaise, jemuž porodila osm dětí. John Ru skin už nikdy s nikým žádný intimní vztah nenavázal.
Dodat mohu jen to, že lidé jsou různí, ne vždy jednoznační. Vám si dovolím doporučit jednejte v intencích Ruskinem popsaného údělu člověka.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
