Jitka (25): Vzala jsem si tátova kamaráda. A nestydím se za to. Mé okolí ale ano

Je pravda, že v lásce vůbec nezáleží na věku. Proto mne hodně mrzí, proč se na mne a mého muže Jardu dívají prakticky všichni skrz prsty. Láska přeci kvete v každém věku. Když jsem se s Jarkem seznámila, bylo mi 20 let. Byla jsem přeci dospělá a mohla si, alespoň co se vztahů týče, dělat, co jsem chtěla.

Jenže to si nemyslí mí rodiče, a ani mí kamarádi. Nechápu, proč mi mí nejbližší nepřejí štěstí s mužem, se kterým jsem nejvíce spokojena v každém směru. Jediný „problém“ ale je, že Jarda je o 23 let starší, a navíc je to kamarád mého táty.

Najdi si už konečně chlapa!

Když mi bylo 20 let a stále jsem bydlela u svých rodičů, máma mi často předhazovala, kdy už si konečně najdu nějakého chlapa, založím rodinu a budu šťastná a spokojená. Jenže já jsem neměla moc na výběr. Ve škole i v práci kolem mne byla samá ucha – kluci v mém věku pro mne byli prostě nevyzrálí a neměla jsem si s nimi o čem povídat. Prostě nedospělá ucha. Ale Jarda, to byla jiná káva.

Na večeři přijde kolega

Jednou táta zavolal, že na večeři přivede návštěvu – nějakého svého nového kolegu, se kterým sdílí kancelář, a chtěl ho poznat i soukromě. Máma samozřejmě souhlasila, navařila skvělou večeři a upekla i bábovku. Mě se nějak družit s dalším „starým chlapem“ nechtělo, ale kvůli našim jsem se večeře zúčastnila. A dodnes jsem za to ráda. Jarda mě ohromil už ve dveřích. Vypadal přesně tak, jak byl můj ideál muže. Žádný mačo, ale prostě normální chlap s elegantním strništěm. A byl šťastně rozvedený a bezdětný! V průběhu večera jsem z něj nemohla spustit oči, až si ze mě máma dělala srandu, abych jim hosta nevyhleděla. No, upřímně, málem jsem se propadla do země hanbou.

Raději jdu pařit

Abych se nějak dostala z tohoto transu, zavolala jsem kámošce a vyrazily jsme do baru. Hned jsem jí samozřejmě řekla, co se se mnou děje a že jsem z tátova nového kolegy úplně mimo. Kámoška věděla, že mě přitahují starší muži, nicméně toto jsem nikdy nezažila. Musela jsem se z toho „šoku“ trochu dostat – dala jsem si pár panáků na kuráž – a co čert nechtěl, najednou na baru seděl Jarda!

Čtěte také: Karolína (29): Nevím si rady. Tchyně se nám pořád snaží organizovat život.

Byla jsem absolutně v šoku

Nemohla jsem pochopit, co se to děje. Jak to, že je tento úžasný chlap tady? Je to snad osud? Nebo je to jenom náhoda? Snad alkohol mi pomohl se nějak vzchopit a začít se v Jardou bavit beze studu, který mne provázel při celé večeři. Zjistila jsem, že se mi s ním opravdu krásně povídá a je mi v jeho přítomnosti sakra dobře. No, byla jsem v tom až po uši. Ani jsem si nevšimla, že moje kámoška už odešla, asi mě nechtěla rušit. A kamarádi, se kterými Jarda přišel, se také bavili o samotě. Pro nás prostě okolí neexistovalo. Alespoň tak jsem to vnímala já – a Jarda se přiznal, že to měl úplně stejné.

Vyměnili jsme si čísla – a poté to šlo už velice rychle. Každý den SMSKy, první rande a zamilované dny. Jenže bylo tady stále jedno velké ALE. A tím byli mí rodiče. Jak jim to povědět, a hlavně mému tátovi? Domluvili jsme se, že ho Jarda vytáhne na pivo a tam si s ním promluví. Bohužel tohle táta nedokázal pochopit a doma byla pěkná scéna. To mě jen usvědčilo v tom, že je nejvyšší čas se k Jardovi nastěhovat.

Po pěti letech jsme se rozhodli, že naši velkou láku zpečetíme svatbou. Moc mne ale mrzí, že ani po tak dlouhé době mí rodiče stále náš vztah neschvalují. Kamarádi se na mě dívají jinak než předtím, a jde vidět, že se ve společnosti Jardy cítí nesví, a tak nás ani už nikam nezvou. Jediná má nejlepší kamarádka je mi oporou. Svatbu jsme měli skromnou, na kterou sice mí rodiče přišli, ale vidím na nich, že se s tím prostě nikdy nesmíří. A já to nikdy nepochopím. Moc mne to mrzí.

Proč se k nám okolí takto chová?

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.