Vždycky jsem byla jiná a cítila jsem se ve svém těle neskutečně trapně, nekomfortně a zle. Nelíbí se mi, jak jsou ženy brány a chápány, muži mají pořád ve společnosti lepší postavení, než ony.
Já to tak alespoň vnímám a snažím se to změnit. V osmnácti letech jsem se pomalu začala stylizovat do podoby muže – a dnes přemýšlím i o operaci. Mé okolí má ale jiný názor.
Domů už nechoď
Největší problém má moje rodina a nejbližší přátelé. Maminka mi řekla, že pokud půjdu na operaci, doma se už nemusím ani ukazovat. Kamarády jsem už téměř taky všechny ztratila a uvnitř sebe vedu velký boj. Vlastně nevím, jak se rozhodnout, jak to rozseknout tak, abych nakonec nelitovala. Již teď si mě lidé pletou s mužem – a já se tomu nebráním, úplně rozhodnutá ale nejsem. Nemám ale ráda, když mi někdo něco zakazuje.
V práci mě začali šikanovat
V zaměstnání jsem obětním beránkem a kolegové mě šikanují. Už jsem si na to asi zvykla, a tak se s nikým ani nehádám, nepřu se s nimi a nebráním se. Stáhla jsem se do své ulity a přemýšlím neustále nad tím, zda tu změnu skutečně postoupím. Přiznám se, že nemyslím ani tolik na sebe. Pořád mi vrtá hlavou, jak mě nakonec přijme mé okolí. Nechci být až do konce života sama, bez přátel a rodiny. I když bych se ráda stala mužem, nejsem rozhodnutá tak pevně, že bych tomu obětovala všechno.
Stále panna
Dokonce jsem pořád sama, cítím takový rozkol, že jsem se ještě ani neujistila, zda se mi více líbí muži nebo ženy. Nikdy jsem neměla sex a ani mě to neláká. Někdy přemýšlím nad tím, zda nejsem úplně divná a úplně mimo realitu. K psychologovi se stydím jít, mám pocit, že bych přesně měla vědět, co chci a kým chci být, ale já to nevím. Kdyby okolí reagovalo jinak, asi by to pro mě bylo všechno jednodušší.
Čtěte také: Vilém (34): Jsem demisexuál a bojím se, že zůstanu navždy sám.
Urážky a ponižování jsem si vždycky nechala líbit, jsem taková.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená slečno, nejprve špetka vědy. Transsexualita (moderní a vhodnější název je transgender)
je nesoulad mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Projevuje se obvykle neztotožněním člověka s biologickým pohlavím a touhou být opačného pohlaví, mít jeho tělesné znaky a projevy. Může jít o člověka, který má primární pohlavní znaky muže, ale cítí se být ženou), nebo člověk, který má primární pohlavní znaky ženy, ale cítí se být mužem.
Sexuální identita (identifikace) či přesněji pohlavní identita (identifikace) se liší od sexuální orientace nejsou charakteristiky sexuální, ale. Pro transgender bývají podstatnější sociální aspekty pohlavní role než sex. Tím bývají ovlivněny jak jejich profesní, tak i volnočasové zájmy. Rozhodně zde nejde o jakousi zpovykanost či extravaganci. Psychické pohlaví je determinované mozkovým centrem pohlavní identity a psychická pohlavní identita je určena nejpozději během nitroděložního vývoje. Vybrat si jí nemůžeme.
K tomu, aby se člověk stal „vězněm svého pohlaví“, není třeba vlastního rozhodnutí. Naopak. I usilovná snaha situaci zvládnout v souladu s běžným a fyzicky patrným gender stereotypem je marná. Psychická náročnost je vysoká a vše je mimo jiné i těžce neurotizující. Výše popsané zaměření a přání nelze ztotožnit ani s homosexualitou ani s lehkou sexuální zvláštností zvanou transvestitismus. Jde o záležitost neškodnou.
Nejčastěji jde o nutkavou, intenzivní touhu nosit oděv přiměřený druhému pohlaví. Tento stav je specifikován jako transvestitismus fetišistický. Nejde o pouhý oděvní doplněk typu manželčina šátku vypůjčeného mužem nebo pánské košile oblečené ženou. Převlek – obvykle se vším všudy – je spojen se sexuálním vzrušením. Záležitost není ve vývoji lidstva nová ani nesouvisí s touhou po nových zážitcích a zpestření života. Od starověku existovaly svátky, namátkou doposud živý masopust se svým průvodem. Muži se zde převlékali za ženy a naopak. Ještě starší je převlékací rituál nevěst ve staré Spartě. Vdávaly se v mužských šatech a s oholenou hlavou.
Transvestitismus „dvojí role“ je spíše sociální záležitostí. Charakterizuje jej snaha vystupovat v roli obvyklé pro druhé pohlaví. Sexuální identifikace je beze změn – muž se cítí mužem, žena ženou. Podstatná je zde snaha o určité vystupování a následný pocit uspokojení. Pozor – žena suverénně zvládající některou z tzv. mužských prací tak obvykle činí z donucení, ne pro radost.
Další variantou je tzv. crossdressing, ne-li přímo klamání tělem, tak určitě oděvem. Dotyčný, dotyčná se převléká za osobu druhého pohlaví z nejrůznějších pragmatických důvodů, jež mnohdy nemají se sexuálními touhami nic společného. Jindy ovšem může mít převlek erotický náboj. í.
Transvestitismus lze diagnostikovat jen u dospělých. Převlékání chlapců do ženských šatů bývá jen zábavou s prvky provokace. V pubertě a adolescenci může jít o projev eroticky sycených zmatků dospívání. Teprve budoucnost odliší pouhou experimentaci od gender preferencí.
Někde na pomezí mezi touhou, zábavou, obdivem, parodií, snahou po výdělku, iluzí a zvyšováním sebevědomí je travestie (travesti, travesty). Jde o estrádní či divadelní představení, v jehož rámci muži – často, ne však výlučně homosexuálové – karikují populární ženy. Mnohdy jsou předlohou a inspirací zpěvačky.
Pokud ovšem vnímáte popsaný opus jako pouhou zábavu, nejste – dle některých odborníků-patřičně postmoderně filosoficky vybaveni. V odborném, sociologickém textu čteme o travestii coby „implicitní kritice heterosexistické společnosti, protestu proti binárnímu pohlavnímu rozdělení, cestě ke sblížení mužů a žen, homosexuálních, heterosexuálních a bisexuáních skupin“. Citovaný text – dostupný i na internetu (www.genderonline.cz) v bulletinu Gender, rovné příležitosti, výzkum – tvrdí mj., že „travestie show skrytě pokládá otázky, co to znamená být muž či žena, jaký je význam sexuality, a zpochybňuje přirozenost významů, které těmto kategoriím běžně přisuzujeme.“
Závěrem pár upřímných slov. O postoji svých rodičů k vaší situaci nepřemýšlejte. Jen jim možná naznačte, že o genderu se rozhoduje v děloze…ovšem ne v té vaší. Rozhodně se nestyďte pohovořit s psychologem. Je ještě mnohé, co si musíte ujasnit a k tomu potřebujete sofistikovanou pomoc.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
