Pohádka o zlé maceše, která trápí své nevlastní děti, se pro Jiřinu stala krutou skutečností. Žena, kterou musela nazývat „mami“, ji týrala psychicky i fyzicky. A z neutěšeného domova se jí podařilo odejít až ve 20 letech.

Většinu svého dětství Jiřina strávila ve škole a v zamčeném dětském pokoji. Tam jí macecha zavírala, aby měla klid. A tak Jiřina stála na židličce a koukala z okna. Hračky ani jinou zábavu neměla, neměla si s kým povídat. Neustále musela být potichu, často ani nedostala najíst, protože na ni macecha zapomněla. Problém byl, když Jiřina potřebovala na záchod, tam mohla jen občas. Když si jen trochu postěžovala, macecha jí neváhala zbít. Jiřiny nevlastní bratr přitom zažíval úplně normální dětství.