Jiřina: Pohádka o maceše, která trápí své nevlastní děti může být skutečná. A vzpomínky bolí

Naše čtenářka Jiřina (50) zažila opravdu těžké dětství. Dnes už je konečně schopná mluvit o tom, co se jí stalo a pohlédnout vzpomínkám do očí. Máte-li stejně jako Jiřina špatné vzpomínky na dětství, možná Vám její příběh pomůže se s tím vším vyrovnat.

Zlá macecha

Pohádka o zlé maceše, která trápí své nevlastní děti, se pro Jiřinu stala krutou skutečností. Žena, kterou musela nazývat „mami“, ji týrala psychicky i fyzicky. A z neutěšeného domova se jí podařilo odejít až ve 20 letech.

Většinu svého dětství Jiřina strávila ve škole a v zamčeném dětském pokoji. Tam jí macecha zavírala, aby měla klid. A tak Jiřina stála na židličce a koukala z okna. Hračky ani jinou zábavu neměla, neměla si s kým povídat. Neustále musela být potichu, často ani nedostala najíst, protože na ni macecha zapomněla. Problém byl, když Jiřina potřebovala na záchod, tam mohla jen občas. Když si jen trochu postěžovala, macecha jí neváhala zbít. Jiřiny nevlastní bratr přitom zažíval úplně normální dětství.

Toužila po lásce

Jako každá holčička, Jiřina také toužila po tom, aby ji matka měla ráda. Jenže maceše se nedalo nijak zavděčit. Jiřiny biologická matka vzala život sobě i své starší dceři. „Nezbývalo mi nic jiného, než to peklo vydržet.“ vypráví Jiřina. A macecha vymýšlela stále horší způsoby, jak ji trápit. Někdy ji nepustila ani na záchod, až to Jiřina nevydržela. To si pak macecha běžela stěžovat otci, že je zaostalá, přidělává jí práci a je s ní jenom trápení.

Těžce získaná svoboda

Ve 20 letech Jiřina začala chodit do práce. Pohybu venku se nemohla nabažit, konečně měla pocit, že nad svým životem má kontrolu, opět se začala cítit jako lidská bytost. Doma peklo stále pokračovalo. Jiřina se s pláčem svěřila jedné své kolegyni. Ta jí slíbila pomoc, ale Jiřina se bála cokoli podniknout. Už předtím se pokusila o útěk a následky byly strašné. Včetně toho, že jí macecha vyhrožovala shozením z balkonu.

Pomoci se dočkala

Kolegyně jí opravdu pomohla. Promluvila o příběhu Jiřiny se svou kamarádkou Věrou, která studovala speciální pedagogiku. A Věra jako první skutečně pochopila, jak hluboké je utrpení, které doma Jiřina zažívá. Všechny tři pak zašly za rodiči Jiřiny promluvit si s nimi. Tlak zvenčí zabral a Jiřina odešla do azylového domu pro ženy v nouzi. Tam si pomalu zvykala na normální život, učila se vařit, nakupovat a hospodařit s penězi. S rodinou přerušila jakýkoli kontakt.

Dnes Jiřina svou minulost zpracovává s pomocí terapeutky a věří, že i ve svém věku se konečně dočká také lásky!

Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT