Když mě má přítelkyně z dětství požádala o pomoc, nemohla jsem ji odmítnout. Znaly jsme se už od plenek, byly jsme nerozlučné kamarádky až do střední školy, po maturitě se však naše cesty rozešly. I přesto jsem nezapomněla na všechno, čím jsme společně prošly.

Zklamala mě, ale její děti za nic nemohly. Když je u mě nechala, sotva stála na nohou - a další čtyři roky se neozvala. Až teď si pro děti přišla. Ty k ní nechtějí a já se jich nedokážu vzdát. Přesto jdu do boje, který nemohu vyhrát.