S Verčou jsem se seznámil na střední škole. Nebylo to mezi námi vždy růžové, Verča byla hodně společenský typ, neustále by byla někde se svými kamarády – ať už v hospodě, v kině, na výstavě nebo třeba ve fitku, to je jedno. Já mám rád ale i domácí večery při svíčkách u filmu a s dobrým jídlem. Tohle ale Verču nudí, vždy mi říká, že by šla raději někam ven, že těchto „nudných“ večerů si užijeme, až budeme v důchodu. Tak jí raději vždy vyhovím, protože ji opravdu miluju a chci, aby se cítila dobře.

Na Vánoce jsem ji požádal o ruku – a ona souhlasila. Byl jsem nejšťastnější chlap pod sluncem a přísahal jsem jí i sobě, že vždy budu dělat to nejlepší pro Verunku a naši budoucí rodinu. Tenhle závazek hodlám splnit – a Verunka to ví. Přišlo mi, že toho totiž začíná zneužívat.