Měla jsem třináct let krásné a spokojené manželství. Všechno se změnilo, když jsem šla na preventivní prohlídku ke gynekologovi. Ten mi našel velký myom a okamžitě mi navrhl hysterektomii.
Zákroku, při kterém mi měla být odebrána děloha, jsem se bála, více jsem se ale bála o své zdraví, a tak jsem okamžitě souhlasila. Manžel měl ale jiný názor – a nakonec jsme skončili u rozvodového právníka.
Operace změnila více jeho, než mě
Věděla jsem o všech možných rizicích a hodně jsem si přečetla o tom, že hysterektomie mění psychiku ženy a totálně jí rozhází hormony. Snažila jsem se na to předem připravit, naštěstí už jedno dítě mám, takže jsem se nemusela smiřovat tolik s tím, že už nebudu moci mít děti.
Další dítě jsem sice vždycky chtěla, ale nechávala jsem to na přírodě, která rozhodla za mě. Po zákroku jsem neměla žádné komplikace a mohla jsem odejít brzy domů. Čekala jsem doma muže, kterého jsem tam nechávala, jenže toho jsem tam už nenašla. Moje operace totiž změnila mnohem více jeho, než mě.
Prý ve zdraví i v nemoci
S mým dnes už bývalým manželem jsme si byli vždy hodně blízcí. Když jsem se tedy připravovala na zákrok, četl se mnou všechny ty hromady článků a nechal se tím hodně ovlivnit. Myslím, že si vsugeroval, že se mu domů vrátí psychicky nevyrovnaná troska. A tak se ke mně také začal chovat. Jenže já jsem na vlastní kůži poznala, že všechno to strašení na internetu bylo přehnané.
Ano, hormony se mnou trošku mávaly, ale rozhodně jsem byla pořád stejná jako dřív. Ta operace mi možná zachránila život a vedlejší účinky neměla tak zdrcující. Manžel se ke mně ale otočil zády, přestal se mnou spát, přestal se o mě zajímat, neustále mi něco vyčítal a choval se doslova hystericky. Došlo mi, že on se mnou byl pouze ve zdraví, ale v nemoci mě opustil.
Bez něj to není ono
Místo rekonvalescence jsem začala řešit rodinné problémy. S manželem to šlo den ode dne z kopce, začala jsem z toho být zoufalá a jemu vůbec nedocházelo, že s nervy jsem v háji jen kvůli němu, že za to operace nemůže. Neustále mě ale napadal, že jsem jiná, že mi nesebrali jen dělohu, ale i mozek – a jeho narážky se stále stupňovaly.
Čtěte také: Ema (23): Kamarádka je takový poděs, že když mi chce pomoct, všechno jen zhorší. Vyměnit ji ale nemůžu.
Nakonec se odstěhoval a sešli jsme se až u rozvodového právníka. Dodnes se s tím nemůžu smířit, bez něj už můj život není takový, jaký byl dřív. Zkrátka mi moc chybí a hlavně mi chybí větší důvod pro náš rozvod.
Po třinácti letech bych si zasloužila víc, snažím se ale jít dál a minulost neřešit. Hlavně, že jsem zdravá a mám doma zdravé dítě.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
jistě bychom mohli lamentovat nad nadsazeností úvah dostupných na internetu. To je sice reálný problém, ale nemyslím, že by chování vašeho muže bylo zaviněno právě oním mediem. Též si nemyslím, že bylo důsledkem sugesce – viz vsugeroval si, že se domů vrátí úplná troska. Operace možná byla katalyzátorem vývojové krize vašeho vztahu. Jen urychlila to, co by asi nastalo o něco později. Na druhé straně vám zachránila život. A to je to podstatné oč tu běží. Přeji vám hodně štěstí i elánu do nových začátků. Bude líp.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
