Ema (23): Kamarádka je takový poděs, že když mi chce pomoct, všechno jen zhorší. Vyměnit ji ale nemůžu

Moje kamarádka Pavla je snad stále ještě v pubertě. Protože mi ale v životě vždy stála po boku, nemohu se s ní přestat bavit, ani kdybych chtěla. Neznám nikoho, kdo se do věcí vrhá tak po hlavě, jako ona.

Často je to ale spíše ke škodě, než k užitku. Své teorie a plány mi často předsouvá – a já jsem ji již mnohokrát poslechla. Nejednou jsem ale kvůli tomu přišla o místo nebo ztratila partnera.

Chceš přidat? Tak si o to řekni!

Pavla je hodně živočišný typ, má ráda lidi. Když ji ale štvou, vždycky ví, jak si s tím poradit – a servítky si rozhodně nebere. Když jsme byly mladší, byla pro mě hodně velkým vzorem, obdivovala jsem, jak si dokáže vždycky se vším poradit a nejvíc mi imponovalo to, jak se sebou nikdy nenechá zametat.

Než mi ale došlo, že její metody jsou dost extrémní a že ne vždy musí fungovat, přišla jsem dvakrát o místo. Když jsem si stěžovala, že pracuji každý den přesčasy, ale zaplaceno mám jen pár hodin navíc, poradila mi, ať to jdu okamžitě řešit. Řekla mi: „Když chceš přidat, běž a řekni si o to.“ Bylo mi dvacet a přišlo mi to takhle v pořádku – šla jsem a udělala jsem to. Do týdne jsem ale skončila bez práce.

Vztahová koučka z ní nebude

Od podlahy Pavla říká všechno a její rady ohledně vztahů mi několikrát už taky pěkně zavařily. Když mě ale poslala za přítelem, abych mu vysvětlila, že nestíhám vařit každý den večeři a že se odmítám milovat třikrát týdně s hodinovou přesností, zůstala jsem nakonec sama.

Jak stárnu, dochází mi, že jsem se často nechala navést k něčemu, co bych sama nikdy neudělala. I když máme totiž stejný názor na věc, každá to umíme jinak říct – a ten její způsob lidi hodně odrazuje. Ani vztahová koučka z ní nikdy nebude.

Můj bodyguard od dětství

Už mě mockrát napadlo, proč ji vlastně pořád poslouchám a proč sebou nechám tak manipulovat. Pavla ale byla jediná, kdo mě vždycky bral takovou, jaká jsem. V dětství jsem měla problém najít si přátele, byla jsem hodně uzavřená a osamocená.

Nepřehlédněte: Táňa (41): Po smrti manžela jsem se zamilovala do jeho kamaráda, okolí mi to dává sežrat.

Jiné děti se mi smály, ona za mnou vždy přišla a všechno bylo najednou lepší a jednodušší. Hodně problémů za mě vyřešila, hlavně když mě spolužáci šikanovali. Dnes jsme ale už dospělé a já cítím, že je čas řešit si své problémy svépomocí.

Nemůžu se s ní přestat stýkat, jen se musím naučit neposlouchat ji. Zatím jsem v sobě ale nenašla sílu.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu