Naši sousedé měli již téměř dospělé syny, když se dozvěděli, že se jejich rodina rozroste o holčičku. Nebyli nijak nadšeni a starost o miminko od začátku brali jako pouhou povinnost a omyl. Krásná holčička tak vyrůstala v prostředí, kde si jí nikdo příliš nevšímal. I proto se začala stále častěji ukazovat u nás.
Rodina, kde láska znamená jídlo a spánek
Každý je jiný a má právo si své děti vychovávat podle sebe. Téměř dospělí synové našich sousedů patřili na škole mezi problémové žáky, skrytě oba šikanovali slabší děti. Na druhém stupni základní školy dokonce surově zbili jednoho školáka. Jejich rodiče se o ně starali tím způsobem, že jim dopřáli střechu nad hlavou a dostatek jídla. Otec se věnoval opravování aut, kterému obětoval celý svůj volný čas. Matka zase s oblibou vysedávala na dvorku se svou matkou. Zřejmě neměli rodičovské sklony. Jak říkám, každý z nás je jiný.
Narodila se jim holčička
Když byli jejich dva synové již téměř samostatní, zjistili rodiče, že se jim narodí další dítě. Matka o tom několik měsíců neměla ani tušení a dál kouřil a pila alkohol. Veřejně se vyjadřovali tak, že si žádné další dítě nepřejí. Narodila se jim zdravá holčička – a nějaký čas bylo její maminku dokonce vidět usměvavou a pečující. Všichni jsme doufali, že nový přírůstek do rodiny obměkčí její srdce. Bohužel se tak ale nestalo, a již ve věku, kdy dítě ještě nebylo ani ve školce, se od sousedů ozývalo neustálé křičení po dítěti, které se dožadovalo pozornosti matky, co seděla na dvorku a nechtěla si s ním hrát.
Holčička se začala objevovat u nás
Protože máme tři děti, holčička se občas přišla podívat k nám a zapojovala se do dětských her. Bylo zvláštní, že čtyřleté dítě nikdo nehlídá. Ale věděla jsem, že když ji pošlu domů, bude tam opravdu sama. A tak se postupně k nám chodívala podívat na zahradu a hrála si s našimi dětmi, které ji mezi sebe přijaly. Někdy to ale bylo dost nepříjemné. Holčička samozřejmě neměla ponětí o čase a nechtěla si nechat vysvětlit, že je čas jít domů. Někdy byla opravdu neodbytná a bylo pro mě těžké se dívat na to, jak se tomu děvčátku nechce domů.
Stala se součástí rodiny
S příchodem léta byla u nás holčička téměř každý den. Hrála si s dětmi na rozlehlé zahradě. Její rodiče se nikdy neobjevili, aby ji alespoň zavolali na svačinu nebo se o ni zajímali. A tak jedla spolu s námi. V podstatě se stala součástí naší rodiny. Přicházela ráno, odcházela večer.
Čtěte také: Filip (54): Chtěl jsem pomoct sousedce, protože ji manžel fyzicky napadal, ale všechno bylo jinak.
Když si jednou děti hrály na trampolíně, stala se nehoda. Holčička si nešťastně nalomila ruku a bylo potřeba to nějak řešit. Zašli jsme za jejími rodiči, kteří na nás začali křičet. Holčičku odvezli do nemocnice a pak nám přišli říci, že si nás podají.
Od té chvíle k nám holčička nechodí, na zahradě se nám začaly objevovat pohozené hřebíky, střepy nebo psí výkaly. Vůbec nevím, co bude dál.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
přísloví říká, za dobrotu na žebrotu. Další vývoj lze stěží odhadnout. Drobné sousedské šikany jsou těžko prokazatelné, a ještě hůře řešitelné. Pokud překročí meze vaší tolerance nezbývá než konzultace s právníkem a následně volit doporučený právní postup.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
