Filip (54): Chtěl jsem pomoct sousedce, protože ji manžel fyzicky napadal, ale všechno bylo jinak

Bydlet v panelovém není mnohdy vůbec jednoduché. Zvlášť, pokud musíte poslouchat několikrát týdně z vedlejšího bytu pláč a křik o pomoc. Nechával jsem to vždycky být. Nerad jsem se pletl do záležitostí druhých, ale jednou to překročilo únosnou mez, a tak jsem na ně zavolal policii. O fyzické násilí tam však nešlo.

O sousedské spory jsme se s manželkou nikdy moc nestarali

S mou ženou Pavlínou bydlíme v panelovém domě. Není moc velký. Má čtyři vchody, ale jeho nevýhoda je, že slyšíte opravdu všechno. My takto velmi často poslouchali hádky z vedlejších bytů. V jednom z nich se však kromě slovních sporů dělo i něco jiného. Bydlel tam manželský pár. Muž svou ženu často bil a slovně urážel. My to vždycky poslouchali, ale moje žena nechtěla, abych se do toho míchal.

Protože náš byt sousedil s byty, které byly ve vedlejším vchodu, ani jsme přesně nevěděli, jaký muž se tak nepěkně chová ke své manželce. Přesto, když jsem viděl vždycky vycházet někoho z vedlejšího vchodu, přemýšlel jsem, zda to nemůžou být právě oni. Už mě nebavilo několikrát týdně poslouchat, jak ta nebohá žena pláče a volá o pomoc. Bylo to naprosto šílené. K takovým chlapům jsem cítil vždy jen odpor.

Jednou jeho bití naprosto překročilo únosnou mez

Jedné noci však jeho řádění překročilo naprosto únosnou mez. Tolik sprostých nadávek, kolik jsem slyšel přes zeď, by vydalo na román. Podle ran, jež se ozývaly, jsem usuzoval, že tam musí létat vzduchem i nábytek. Ta žena neplakala, bylo to horší. Ona přímo vřískala a já měl tentokrát opravdu strach, že ji tam zabije. Panika v jejím hlase mě donutila porušit slib, který jsem dal manželce, abych se do toho nepletl a zavolal jsem policii.

Sám jsem se oblékl a šel jsem čekat před dům. I tam šlo slyšet její hlasité nářky a prosby, aby ji nechal na pokoji a přestal. Nebyl jsem sám, kdo tu noc volal na policii. Před domem se nás sešlo více, kteří čekali, až přijede hlídka. Ta dorazila poměrně rychle. Strážníci si v rychlosti vyslechli, o co se tam jedná, ale bylo to zbytečné. Rány bylo slyšet tak hlasitě, že přesně věděli, kde mají rychle zasáhnout.

Chtěl jsem vědět, kdo je ten násilník, a tak jsem čekal venku

Policie rychle vyrazila na pomoc plačící ženě a my ostatní jsme čekali dole. Nikdo se nechtěl vrátit do svého bytu. Byl jsem velmi zvědavý, kdo je takový ubožák, aby tak moc bil svou ženu. Čekal jsem, že ho za chvíli vyvedou v poutech. Mezitím křik v bytě ustal a dlouhou dobu se nic nedělo. Začínala mi být zima, ale má zvědavost byla rozhodně silnější. A tak jsem čekal. Po několika minutách se policie vrátila bez toho násilníka.

Udivilo mě, že mají úsměv na rtu. Nikomu však neřekli, co se tam nahoře odehrálo. Jen nám oznámili, že situace je vyřešená a odjeli. Hned druhý den jsem se to však dozvěděl. V tomto vchodu bydlela známá mojí ženy. Ta nám povykládala, že k žádnému násilí v tom bytě nedošlo ani tu noc, ani nikdy před tím. Tento manželský pár, který tam žil, praktikoval určitou formu sexuálních her. Velmi je vzrušovala hra na nevěrnou manželku a násilnického muže.

Nikdy by mě nenapadlo, že nejde o opravdový fyzický útok

Ten večer se nechali jen naprosto unést svou sexuální fantazií a vůbec jim nedošlo, jak moc jsou jejich hrátky slyšet. Nevěřil jsem vlastním uším. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že se tam odehrává skutečné násilí – a nikdy by mě nenapadlo, že takové praktiky mohou někoho opravdu vzrušovat. Myslel jsem, že to je jen výplod erotických filmů.

Čtěte také: Yvona (38): Můj otec vedl dvojí život. Až během dědického řízení, jsme se dozvěděli krutou pravdu

Od té doby si sousedi na své sexuální praktiky dávají pozor a není od nich slyšet vůbec nic. Já mám konečně klidné spaní a manželka si potvrdila, že měla opět pravdu, když mi říkala, ať se nepletu ostatním do domácnosti.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT