Nevím, jestli se mám za potíže manžela stydět anebo je nechat být. Jarda byl vždycky milý, spolehlivý a nadevšechno milující rodinu, tzn. mne a dceru Veroniku. Potud neexistuje věc, kterou bych mu mohla vytknout. Tedy až na fakt, že malé Verunce od malička zásadně odmítal pořizovat na hraní panenky, a když si dcera vydělala na první vysněnou panenku sama z kapesného, nemilosrdně ji chtěl vyhodit do popelnice. Nic z toho jsem nechápala do chvíle, než jsem poznala problém, zvaný automatonofobie.