Je mi 30 let, s manželem Lubošem jsem od svých 21 a rok jsme manželé. Manželovi je 38 a je závislý na PC hrách. Byl takový už když jsme se seznámili.
Táhne se to se ním celý život
To jsme byli ještě bez dětí, tak jsem to přehlížela, měla jsem své zájmy i kamarádky, práci. Poté se nám narodily děti a pořád jsem doufala, že se v něm probudí otec, bude se dětem věnovat (sám měl ošklivé dětství), bude si s nimi hrát, půjde s nimi ven. Ale pletla jsem se.
Důvodem byly jeho 2 počítače. Ty se u nás zapínají kolem 7 ráno a vypínají se po půlnoci, přes pracovní týden se zapínají ve 3 odpoledne a končí to po půlnoci. Mrzí mě, že za ním děti chodí se třeba pochlubit se obrázkem, něčím novým, co se naučili – on je odbude slovy „hm hezký“ – a děti se slzami v očích odchází pryč.
Já, jakožto manželka, jsem na nic, neumím za ním přijít jako žena, on za mnou nechodí vůbec, nechce, abychom se spolu mazlili, koukali na film, někam zašli. Ne, u nás se to točí jen okolo postele, jinak nemá zájem, což mi sám řekl – stačí mu jen „to dole“ a já můžu klidně koukat na TV. Nepřijde mi to normální, připadám si jen jako služka a matrace.
Všechno leží na mně
Co se týče jeho dovolené, doma se neudělá nic z toho, co by bylo potřeba – vymalovat, přestěhovat, opravit, udělat… (vše dělám já). Přijdu domů z práce a všichni 3 sedí a hrají hry PS, PC – u toho děti nezlobí a neotravují ho. Nejhorší asi je, že je nedokážu od toho odtrhnout, nechtějí jít ven, raději budou doma s tatínkem. Jsem z toho zoufalá, kolikrát už jsme se pohádali a já si vyslechla jaká jsem ženská na hovno a další nepěkná slova, že má málo sexu. Když jsem si tedy na manžela začala dělat čas a měli jsme sex častěji, zase to bylo špatně, že ho otravuji u PC.
Když je u nás nějaká návštěva, tak sedí nafouklý, moc se s nikým nebaví, potom mi to vyčte, že kvůli návštěvě mu uteklo něco ve hře. Tohle dělá před kamarády. Ale když přijde na návštěvu někdo z mé rodiny, najednou je to otec a manžel roku a může se přetrhnout. Když se jednou za čas vydáme na výlet, strašně pospíchá domů. Nevím jak dál, hlava mi říká odejít, ale srdce nechce zničit rodinu a vzít jim otce a hlavně mě také brzdí finance. Chtěla bych znát názor odborníka jak v této situaci dál.
Nepřehlédněte: Jana (20): Mám nadváhu, hraji stále na PC a žiji s rodiči. Proč nikdo nechápe, že jsem přesto šťastná?
Když manželovi řeknu, že je nemocný, že zkusíme pomoc, odmítá ji s tím, že já se mám jít léčit, že pořád mám nějaký problém, on nemá žádný. Obskakuji ho u PC jako malé dítě, jídlo mu nosím tam, s námi ke stolu už ani nesedne. A pořád je něco špatně, jednou tak, podruhé jinak. Když jsem navrhla kompromis, aby sedal k PC jen večer, tak celý den buď leží v posteli nebo se válí u TV. Nakonec mi řekne, že když se mi nelíbí PC, tak bude chodit do hospody – vesměs je to stejně ztracený čas jinde, chci ho pro rodinu – to je to tak těžké pochopit? Jsem zoufalá.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní, to, co uvádíte, je popis patologické závislosti. Byť jsou její projevy přece jen odlišné, jde o nemoc srovnatelnou se závislostí na alkoholu, kokainu nebo třeba pornografii. Základní kritérium choroby zde není v množství času věci věnovanému ani konzumované látky. Závislý je člověk tehdy, pokud ve smyslu oné závislosti jedná, a to i tehdy, pokud mu to dělá sociální problémy. To mu jeho způsob života v manželství dělá.
Stejně jako neporučíte větru a dešti, tak je zcela zbytečné na dané téma s mužem – v popsané fázi jeho závislosti – diskutovat. Nepřesvědčíte ho. Můžete mu pouze říci: „Mám tě ráda a chci s tebou žít. Ve třech – já, ty a hry – to nejde. Buď nebudeš hrát, nebo se rozejdeme. Smysl to má jen jednou, snad i po druhé. Ne víckrát podle rčení „pes, který štěká, nekouše“.
Pravděpodobnost, že muž přestane hrát nebo alespoň hry výrazně omezí odhaduji na 5 %. To je pravděpodobnost zcela nepravděpodobné hypotézy. S pravděpodobností blížící se jistotě máte jen dvě možnosti – smířit se se stavem nebo pečlivě připravit rozvod a bez dětí neodejít.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
