Když jsme šli bydlet do domu k rodičům, bylo to zejména kvůli nim. Děti nám rostly a přály si bydlet v něčem větším, než byl panelákový byt, a rodiče starost o dům již sami nezvládali. Upravili jsme si bytovou jednotku a začali hospodařit společně. Bohužel to nedopadlo podle našich představ.
Návrat do rodného domu
Celý návrat domů byl velmi dobře myšlená věc. Dříve u rodičů bydlel bratr, ten si ale již postavil svůj dům a dušoval se, že ve dvougeneračním bydlení by již nikdy nechtěl být. My s partnerem jsme si však mysleli, že bral příliš vážně malé neshody. „Nám se to určitě nestane,“ říkali jsme si. Do té doby jsme s rodiči pobývali zhruba jednou měsíčně a nebyl nejmenší problém. I děti se těšily, až budou mít každý svůj vlastní pokojíček, a navíc blízko babičku s dědou, kteří pro ně byli hrdinové.
Malé náznaky, že to nebude fungovat
Asi jsme si měli hned všimnout, že to nebyl nejlepší nápad. Cokoliv můj partner potřeboval na společném prostoru dělat, to se mému otci nelíbilo. „Ten kotec pro psa mi tady zavází,“ dušoval se otec po měsíci soužití. Moc dobře věděl, že budeme potřebovat našeho Maxíka někde ubytovat a logicky do bytu velkého ovčáka nenacpeme. A tak to šlo den za dnem. Pokaždé si otec našel něco, co se mu nelíbilo. Vztahy začaly postupně chladnout.
Společné vaření je u konce
S mámou jsme si pochvalovaly, že si vypomůžeme s vařením. Měly jsme týdenní služby, někdy jsem vařila já a jindy zase ona. To bylo skvělých výletů, když jsem měla zrovna pohov od plotny. A máma na tom byla stejně. „Konečně mám dny, kdy nemusím vařit,“ říkala. Radovaly jsme se z toho obě dvě. Společně jsme pečovaly o zahradu i domácí zvířata a dělaly si společné plány. Dětem se na domečku také moc líbilo. Bohužel se vše postupně měnilo. Vrtochů mého otce bylo stále více a při každé příležitosti okatě dával najevo, jak moc mu naše vaření vadí. Nakonec se nechal slyšet, že je to hrůza. Byl konec společným radostem, které jsme s mámou plánovaly.
Hádka, při které jsme se konečně dozvěděli, co jsme zač
Bylo léto a manžel se pustil do opravy plotu. Samozřejmě bylo všechno špatně. Můj otec kolem něj neustále chodil a dával mu „dobré rady“. Ano, přesně ty, které všichni „rádi slyšíme“. Následovalo několik dalších narážek na to, jak špatně partner zaparkoval auto a jak bychom měli vyřešit psí štěkání. Hádka byla na světě. Manžel už to prostě nevydržel a začali se hádat. Vyšlo najevo, co si o nás otec vlastně myslí. „Už abyste byli pryč,“ prohlásil.
Čtěte také: Gabriela (23): Se sexem chci počkat až po svatbě. Můj přítel s tím nesouhlasí a vydírá mě.
S otcem se nebavíme a logicky se máma postavila na tátovu stranu, takže by se nyní dala atmosféra v domě krájet. Pomalu se díváme po vlastním bydlení v nájmu a litujeme, že jsme neposlechli bratra, který nás před společným soužitím varoval.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní, na samém počátku vašeho dopisu jedna část věty zpochybňuje část druhou. Tj.:
Když jsme šli bydlet do domu k rodičům, bylo to zejména kvůli nim. Děti nám rostly a přály si bydlet v něčem větším, než byl panelákový byt, a rodiče starost o dům již sami nezvládali
Zkrátka jen kvůli rodičům to nebylo. Jste si navíc jista, zda rodiče péči o dům opravdu nezvládali? Trpně přihlíželi hrozícímu zřícení?
Inu všechno bylo – jak už to v mezilidských vztazích bývá – složitější. Navíc společná střecha zákonitě generační rozpory mnohdy znásobí. Říká se, „Příbuzenská láska roste se čtvercem vzdálenosti“. Snažte se najít co nejdříve jiné vhodné bydlení. Do té dob zachovávejte korektní odstup.
Nejen soudruzi z NDR občas udělají nějakou chybu. Bude líp.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
