Pamatuji si na ten den, kdy jsme se potkali, jako by to bylo včera. Manžel Honza byl velký stydlín, potkali jsme se na jedné firemní akci. Ani bych si ho nevšimla, kdyby mi ho kolega nepředstavil. Vlastně představení byl jediný rozhovor mezi námi, já tenkrát neměla moc náladu se seznamovat a Honza se pouze usmíval.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Můj kolega mu dal nakonec na mě telefon a hned od dalšího dne jsme si začali psát. Kupodivu, psaní mu šlo velmi dobře, a mě to s ním velmi bavilo. Po čase jsem se na jeho smskách stala doslova závislá. Neustále jsem kontrolovala telefon jako nějaká puberťačka. Psaní trvalo několik měsíců, jakmile nám smsky nestačily, domluvili jsme si rande. Jelikož Honza miluje jídlo, vzal mě na výtečnou večeři do jeho oblíbeného podniku v Praze.
Těšila jsem se na den, kdy se stanu jeho ženou
Dá se říct, že od prvního rande tvoříme pár, který svou lásku zpečetil svatbou. Vzali jsme se po dvou letech známosti. Svatba byla jednoduchá, ale velmi krásná a plná emocí. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem kráčela k oltáři a Honza tam stál a opět se culil jako první den setkání. Nemohla jsem uvěřit, že jsem si ho vzala, byl pro mě vším.
Věděla jsem, že se Honzovi líbí různé slečny, i když si myslel, že je nenápadný, mnohokrát jsem viděla, jak se lehce za nějakou pootočil, dokonce i tehdy, když jsme jeli v autě. Je pravda, že ještě před svatbou jsem s ním řešila, zda má neustále potřebu sdílet polonahé slečny na Facebooku. Moc mě to mrzelo a myslela jsem si, že mi tím dává něco najevo. Pak si asi něco uvědomil a úplně obrátil.
Jedna modelka za druhou
Za rok po svatbě jsem otěhotněla. Oba jsme byli nadšeni, moc jsme se na dítě těšili. Jak měsíce běžely, já samozřejmě nabírala na objemu, břicho bylo abnormálně velké a já byla ráda, že jsem se vůbec dostala na záchod. Měla jsem tu výhodu, že jsem mohla pracovat z domu. Jenže co čert nechtěl, odešla mi obrazovka na notebooku. Proto mi Honza dal svůj a odešel do práce. Já se s nadšením a chutí pustila do práce. Jenže jakmile jsem otevřela zavřený počítač, vykoukly na mě erotické stránky, které si manžel zapomněl večer zřejmě zavřít. A že jich bylo.
Já ihned spustila hysterický pláč, cítila jsem se hrozně, na fotkách i na videu byla jedna blondýnka za druhou, umělá prsa, štíhlá postava a já byla jako obr. I přes mé pobouřené hormony jsem se uklidnila a pak Honzovi narovinu řekla, co se stalo. Asi mu to nebylo moc příjemné, ale i tak mi docela arogantně odpověděl: „Jsem chlap, to dělá každý.“
Nějak jsem tu situaci přešla, protože zanedlouho se nám narodila Adélka. Byla a stále je pro nás vším, všichni se jí stále nemůžeme nabažit. Milovali jsme procházky s kočárkem, při jedné mi Honza podal telefon, ať ho s Adélkou vyfotím. Já ho vyfotila, klikla na složku fotek, abych zjistila, jak je fotka kvalitní. Jenže to jsem neměla dělat. Za právě pořízenou fotkou bylo asi padesát fotek dalších, opět samé polonahé slečny. I při této události mi Honza suše odpověděl stejnou odpovědí.
Začala jsem na sobě pracovat, bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat
Já se tím hodně trápila a popravdě, chuť na sex s ním dočista zmizela. Aniž bych si toho byla vědoma, Honzu to trápilo, byla jsem skutečně odtažitá. Zaměřovala jsem se sama na sebe, navštěvovala jsem fitko, jednou týdně jsem si chodila sednout ven s přáteli, kosmetika a kadeřnice byly samozřejmostí. Pocítila jsem, že je z toho Honza značně nervózní. Ale já si to svým způsobem užívala.
Kamarádka slavila narozeniny, na které nás pozvala. Na ten večer jsem se moc těšila a taky jsem si na sobě dala dost záležet. Na postavě jsem fakt dřela, takže jsem se neměla za co stydět. Jakmile jsme na party dorazili, rozdělili jsme se, Honza šel za známým a já za holkami. Všimla jsem si, že se po mě muži otáčí a přiznám, dělalo mi to moc dobře. Jenže Honzovi se to vůbec nelíbilo, cítila jsem jeho pohled pokaždé, když jsem se s nějakým mužem dala do řeči.
Honza zřejmě dospěl v pravého muže
Nic mi nevyčítal, až do doby, než mi začaly chodit zprávy s pozváním na rande. To už se ozval, ale neměl důvod žárlit. Věřte nebo ne, ale já věřím, že mé znovunabyté sebevědomí nám zachránilo manželství. Od té doby se změnil, nosí mi květiny, čokolády, neustále mi nabízí nějakou pomoc.
Teď čekáme druhé dítě a je jako vyměněný. Telefon používá minimálně, mám ho pořád za zadkem a počítač vytáhne pouze v nutných případech. To je můj Honza! Doufám, že z pubertálních nápadů a myšlenek už vyrostl.
