Pamatuji si na ten den, kdy jsme se potkali, jako by to bylo včera. Manžel Honza byl velký stydlín, potkali jsme se na jedné firemní akci. Ani bych si ho nevšimla, kdyby mi ho kolega nepředstavil. Vlastně představení byl jediný rozhovor mezi námi, já tenkrát neměla moc náladu se seznamovat a Honza se pouze usmíval.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Můj kolega mu dal nakonec na mě telefon a hned od dalšího dne jsme si začali psát. Kupodivu, psaní mu šlo velmi dobře, a mě to s ním velmi bavilo. Po čase jsem se na jeho smskách stala doslova závislá. Neustále jsem kontrolovala telefon jako nějaká puberťačka. Psaní trvalo několik měsíců, jakmile nám smsky nestačily, domluvili jsme si rande. Jelikož Honza miluje jídlo, vzal mě na výtečnou večeři do jeho oblíbeného podniku v Praze.