Bylo mi patnáct, když jsem si začala uvědomovat, že mě přitahují holky. První přítelkyni jsem měla ale až o dva roky později, doma jsem se to bála přiznat – ale úplně zbytečně. Rodiče mě celý život podporovali – a dělají to dodnes.
Na konci článku najdete komentář odborníka z oboru psychologie k popisovanému příběhu.
Maminka byla vždycky zklamaná z toho, že nebude mít vnoučata, mě to ale tolik nedocházelo. Na děti jsem neměla ani pomyšlení, až po třicítce jsem si začala uvědomovat, že mi možná jednou mateřství bude chybět. A ten čas přišel právě teď.
I lesbám tíkají biologické hodiny
Mám dlouholetou přítelkyni, ta měla dříve manžela a s ním má dnes již dvacetiletou dceru. Poznala jsem ji už jako dospělou slečnu a jsme výborné kamarádky, své přítelkyni ale závidím, že mohla vychovat tak úžasnou holku a užila si celé mateřství tak, jak to má být. Mě nikdy příliš netrápilo, že jako lesbička děti mít nebudu. Ale i nám tikají biologické hodiny a mě začaly tikat právě teď.
Přítelkyně to nechápe, ani nemůže
Doma na tohle téma moc debat nevedeme, já vím, že to Katka nepochopí. Ona si přiznala, že je lesbička až v době, kdy její dcera dospívala, do té doby žila normálním rodinným životem a teď si užívá života. Já to mám přesně naopak, své jsem si už užila, vyřádila jsem se a ráda bych se usadila a měla své vlastní dítě. Jenže to je jen sen, který se mi už nikdy nesplní.
Škoda, že nemůžeme adoptovat
Vím, že kdyby byla ta možnost, určitě bych se pokusila o adopci dítěte a moje partnerka by do toho šla se mnou. Jenže u nás tohle stále není možné, moc mě mrzí, že lidé okolo jsou stále k naší komunitě slepí a mají tolik předsudků. Doufám, že se to změní alespoň v budoucnu, i když to by mě stejně nezachránilo. Za pár let budu mít čtyřicet a nerada bych byla starší matkou, to bych dítěti stejně nemohla dát všechno to, co bych mohla ještě teď.
Nepřehlédněte: Vilém (34): Jsem demisexuál a bojím se, že zůstanu navždy sám.
Snažím se na to nemyslet a zaměřit se na něco jiného. Když ale vidím v parku maminky s dětmi, je mi smutno.
Mgr. Jana Wiesner radí:
Milá Jarmilo,
Dobrá zpráva je, jak sama říkáte, že jste už „vyřáděná“ – jste tedy na mateřství již vyklidněná a vyzrálá. Dále je skvělé, že žijete ve stabilním vztahu s přítelkyní, s níž si patrně dobře rozumíte. Na druhou stranu nemůžete od vaší partnerky očekávat naprosté pochopení vaší touhy po dítěti – ona sama má mateřství již „splněné“ a k nalezení své lesbické identity došla přes klasické heterosexuální partnerství na rozdíl od vás, která má o své orientaci jasno už od 15 let.
Zvažte znovu všechny možnosti, které máte, abyste se stala matkou. Máte opravdu už málo času, asi i proto na vás dopadá téma mateřství s takovou intenzitou. Pokud naleznete možnost, jak mít dítě (a tyto možnosti existují a můžete se inspirovat i u jiných lesbických párů), vezměte do úvahy i variantu, že budete možná dítě vychovávat sama. I lesbické vztahy totiž podléhají stejným výkyvům, jako vztahy heterosexuální, a buďte připravena i na tuto variantu. Pokud jste si i přesto jistá, že mateřství a dítě je pro vás ta pravá cesta, jděte do toho. Možnosti existují a i postoj většinové společnosti k vaší komunitě se mění k větší tolerantnosti.
A teď na druhou stranu – říká se: „Nekažme si to, co máme, touhou po tom, co nemáme.“
Pokud tedy máte sebemenší pochyby o otázce mateřství, uvědomte si, co všechno v životě máte – fungující vztah s přítelkyní i její dcerou, stabilní zázemí atd… toto vše byste mohla svým mateřstvím ohrozit. Porovnejte na misce vah znovu všechna pro a proti. Proberte ještě jednou vše s vaší partnerkou a vezměte v úvahu i její názor. Bez ní by totiž vaše radost z dítěte byla jen poloviční…hodně štěstí!
Mgr. Jana Wiesner je psycholožka, psychoterapeutka, koučka. Vystudovala jednooborovou psychologii na FFUK a Gestalt Psychotherapy v Multi-Di-Mens. Lektorovala tisíce tréninků soft skills, přednášela na VŠ, je garantem předmětu Psychologie managementu pro MBA na EBS. V privátní praxi krom psychoterapie provozuje koučování manažerů, sportovců a vedení skupin osobního růstu. Věnuje se tanci a myslivosti.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
