Tereza si dlouho namlouvala, že její syn Šimon není postižený, ale jenom „jiný“. Až když se sama zhroutila, musela si konečně přiznat, že syn je autista a z labyrintu svého vlastního světa se nikdy nedostane.
Nikdo to nečekal
První 3 roky života byl Šimon úplně normální dítě – hezký, rád se mazlil, byl veselý. Život Terezy, tehdy 34leté, se zdál být perfektní. Starost si tehdy dělala spíš o staršího syna, který byl velký samotář. Proti němu se Šimon zdál být báječně nekomplikovaný. Ale pak přišly informace od učitelek v mateřské škole. Šimon prý nereaguje, když mu někdo něco říká, polehává na podlaze a ostatních si nevšímá. Rodiče se snažili uklidnit tím, že někdy je vstup do školky pro dítě náročný.
Od té doby chlapec často křičel a plakal, pokud byla například zapnutá televize nebo někdo zazvonil na zvonek u dveří. Bál se jít k prarodičům a začal mít také problémy s mluvením. Začal mluvit jinak a stále opakoval stejnou otázku, bylo úplně jedno, co mu kdo odpověděl. A tak to vydržel celé hodiny.
První tiky
Pak se Šimon například začal opakovaně bouchat do úst, až mu začala téct krev. Nebo tloukl hlavou do zdi. Musel mít vždy vytažené ponožky a zip bundy utažený až ke krku. Jeho obsese začaly určovat chod celé rodiny. Tereza s ním zašla na různá vyšetření, ale stále si nebyla schopná přiznat, že se děje něco závažného. Věřila tomu, že se všechno spraví a syn bude zase „normální“. „Myslela jsem, že když mu budu poskytovat dostatek lásky, podpory a pochopení, vše se spraví.“ říká Tereza.
Tereza tedy zůstávala klidná a snažila se fungovat i nevyspalá. Šimon s ní spal v posteli, vždy po provedení dlouhých večerních rituálů. A v noci ji neustále budil. Tereza tu ale musela být i pro svého staršího syna! Chodila se Šimonem po nejrůznějších vyšetřeních, hledala někoho, kdo jim pomůže, ale stále nevěděla, proč se víc a víc propadá do svého světa, proč někdy bije sebe i ostatní, proč se zničehonic směje nebo proč ničí věci kolem sebe.
Nepřehlédněte: Libuše (36): Opustila jsem rodinu kvůli jinému chlapovi. Teď toho hořce lituji.
Konečně vysvětlení
Diagnóza, kterou nakonec lékaři stanovili, byla pro rodinu určitým vysvobozením. Atypický autismus. Tereza se přestala cítit jako špatná matka, která může za synovy problémy a soustředila se na hezké chvilky, které Šimona bavily. Třeba skákání na trampolíně. Její manželství nápor neuneslo a rozpadlo se. Ale Tereza se pustila do boje. Když je syn autista, musí pro něj taky existovat adekvátní pomoc! A Tereza stále doufala, že syna zachrání přemíra lásky, kterou mu poskytovala.
Nakonec i Tereza pochopila, že člověka s autismem nemůže z jeho světa vytrhnout sebevětší láska. S pomocí speciálního terapeuta se Šimon naučil vyjadřovat své myšlenky slovy. Dnes „mluví“ přes počítač. Je to pro něj snazší a poměrně dobře se dorozumí s okolím. Jen to nejde každý den. Má své lepší i horší dny. A stejně tak Tereza, která se stále snaží vylepšit synovi každý den.
Bojovala dlouho, příliš dlouho…
Když bylo Šimonovi 10 let, Tereza se zhroutila. Byla dlouhodobě hospitalizována a trvalo celé další roky terapie, než se sebrala úplně. Šimon byl mezitím umístěn do specializovaného chráněného bydlení pro lidi s autismem, a tam už zůstal. Tereza říká, že se tam má moc dobře. Dokonce začal víc mluvit a Tereza pochopila, že přijal sám sebe i svou odlišnost. Starší syn mezitím dospěl, oženil se a má svůj vlastní život.
Nepřehlédněte: Lia Kees: Proč se nebát rozchodu? Protože dokud se jedny dveře pevně nezavřou, neotevřou se ty správné.
A Tereza? Konečně pochopila celý svůj životní příběh, i ona sama sebe přijala, pochopila, že tak jak to je, je tím nejlepším řešením pro všechny. A ona má zpátky svůj vlastní život, ve kterém na ní snad čeká také nová láska!
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
