Otěhotněla jsem velmi mladá, bylo mi teprve sedmnáct let, když se mi narodil syn Petr. S tehdejším přítelem jsem se znala teprve pár týdnů a byl to můj vrstevník. Se vším mi pomáhali rodiče, protože jsem na dítě zůstala sama. Po třech letech jsem poznala svého bývalého manžela Martina – a s ním jsem měla další dvě děti, které se narodily jen dva roky po sobě.
Byla jsem mladá a nezkušená – a už jsem měla tři děti. Takový život jsem ale neuměla žít, a když se naskytla příležitost začít žít jinak, využila jsem jí. Neváhala jsem – a rozhodla se rodinu opustit. Teď toho ale velmi lituji, děti mě už jako mámu neberou a já zůstala úplně sama.
Mladá a nevybouřená
Bylo mi dvacet let, když jsem se stěhovala od rodičů ke svému bývalému manželovi – a už jsem si s sebou brala tříletého syna. Nic jsem neměla a nic jsem neuměla, brali jsme se po půl roce známosti a já jsem ihned otěhotněla. Třetí dítě se narodilo, když mi bylo dvaadvacet let – a na mě toho začalo být příliš. Můj muž byl ode mě starší, myslím, že jsem ho spíše brala jako svého otce, se kterým ale můžu i spát. Doma jsem se dusila, tři děti jsem nezvládala a propadala jsem úzkostem. Nesnášela jsem svůj život a hledala jsem všechny možné příležitosti, jak se alespoň na chvíli dostat z domova pryč.
Určitě to bylo tím, že jsem byla mladá a zcela nevybouřená, vlastně jsem si nikdy nic moc neužila. V jednom baru jsem pak narazila na cizince, který byl v Česku na služební cestě. Strávila jsem s ním noc a úplně jsem se do něj zbláznila. Byl to Turek žijící v Anglii, když mi nabídl, že mohu odjet s ním, začala jsem o tom vážně uvažovat – a o dva týdny poté už jsem si v noci balila tašku a od rodiny jsem odešla.
Jen dopis a nic víc
Když si to v hlavě přehrávám zpětně, hrozně se stydím za to, co jsem udělala. Mehmet byl sice moc pohledný a jeho orientální vzhled mě vzrušoval, moc jsem o něm ale nevěděla a stejně jsem dokázala kvůli němu opustit svou rodinu a své tři krásné malé děti. Doma na stole jsem nechala jen dopis, ve kterém jsem vylíčila manželovi, že doma už nedokážu zůstat, požádala jsem ho, aby se postaral o všechny děti včetně Petra, který nebyl jeho. Pak jsem odešla.
Chvíli to bylo super a pak přišel hořký pád na dno
Ani nevím, co jsem si myslela, když jsme přijeli do Londýna, stala jsem se opět jen ženou v domácnosti a příležitostnou milenkou. Uklízela jsem, vařila a byla Mehmetovi po vůli, vždy když to chtěl. I tak jsem si připadala, že konečně žiji. Pět let jsme cestovali a užívali si, nemusela jsem pracovat a vůbec jsem neřešila, co se děje doma, věřila jsem tomu, že se Martin doma o všechno postaral.
Jenže pak se musel Mehmet vrátit zpět do Turecka, kam mě ale vzít nechtěl, údajně proto, že by mě jeho rodina nepřijala. Nechal mě v Londýně bez peněz a bez domova, neměla jsem zase nic a zůstala na ulici. Prostitucí jsem si nakonec vydělala na letenku a vrátila se zpět do Čech.
O mé děti už se stará někdo jiný a nepotřebují mě
Naivně jsem se z ničeho nic objevila znovu na prahu našeho domu a myslela si, že to všechno budu moci urovnat. Doufala jsem, že co se stalo, to nechám za sebou a začnu znovu, ani nevím, jak jsem si tohle vůbec mohla myslet. Když jsem přišla domů, dostala jsem nazpět všechno, co jsem si zasloužila i s úroky. V našem domě už měl Martin novou ženu, která se vzorně starala o mé děti, a ony jí říkaly mami. To mě zabolelo, jenže mě už nepoznaly – a to se dalo i čekat.
Nepřehlédněte: Dan (36): Přítelkyně je slavná. Zprvu mě to vzrušovalo, dnes její slávu nesnáším.
Martin mě pouze poprosil o podepsání rozvodových papírů a také o to, abych se dětí vzdala oficiálně. Chtěla jsem bojovat, ale to už nešlo, neměla jsem kam jít, už ani rodiče o mě nestáli a já neměla vůbec nic. Na všechno jsem nakonec přistoupila, i když mi trvalo další rok, než jsem všechny papíry podepsala. Došlo mi ale, že nemám důvod bojovat, děti mě nechtějí, skoro mne neznají a mámu mají. Dokonce lepší, než jsem kdy byla já.
Celý život jsem zahodila, dnes je mi šestatřicet let a živím se jako prodavačka v uzeninách a to mám ještě obrovské štěstí. Bydlím na ubytovně a můžu být ráda, že ne pod mostem. Nějakou dobu jsem tak totiž žít musela, živila jsem se vlastním tělem a chvílemi jsem přestávala doufat, že to někdy bude jiné.
Každý den ale myslím na své děti a vyčítám si to.
PhDr. Tomáš Novák radí:
Vážená paní, život není peříčko a chybovat je lidské. Nechci rozebírat to co jste napsala. Jen tvrdím: Padnout až na dno je možný krok k řešení situace. Ze dna totiž vede pouze cesta vzhůru.
Váš příběh mi připomněl kauzu z mé psychologické praxe. Šlo o ženu, kterou manžel surově bil. Když se k němu – kopajícímu jí poté co upadla-přidal i tříletý syn, utekla. Chtěla najít byt a poté tam vzít i syna. Žel další vývoj byl tzv. na levačku. Podrobnosti nejsou podstatné, ale problémů bylo nepočítaně. Je pravdaže manžel byl odsouzen za zmíněné opakované tělesné násilí k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nedivím se. Viděl jsem fotky ze soudního spisu. Vzhled bité ženy připomínal ztýrané po výslechu na gestapu. Dítě ovšem přes zoufalé úsilí matky zůstalo v péči odsouzeného. V době, kdy pobýval mimo domov – „v teplákách“, o chlapce pečovala vězňova nová přítelkyně. OSPOD, tzv. sociálka, stál na straně na první pohled vězením napraveného hříšníka. Laici žasli, odborník se divil. Příběh má přesto happyend. Paní dokázala „resetovat „svůj život. Krok za krokem se vše řešilo. Dnes je šťastná.
Zkuste se tím inspirovat. Moderní psychologie užívá pojem nezdolnost. Je to pravý opak rezignace. Buďte nezdolná.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
