Jmenuji se Jitka a je mi čtyřicet let. Mám již skoro dospělou dceru, vychovávala jsem ji sama a měla jsem spousty vztahů, které ale vždycky skončily stejně neúspěšně. Po svých životních zkušenostech jsem si myslela, že už mě nic nemůže překvapit. A to jsem se šeredně spletla.
Tento článek vychází z reálného příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Můj poslední vážný vztah byl s výrazně mladším mužem, všechno nám ale skvěle klapalo a dokonce jsme byli už i zasnoubení. Jen měsíc před svatbou mi ale oznámil, že se všechno ruší a on odchází k jiné ženě. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím srovnala – a krátce na to se mi všechny vzpomínky vrátily. On se mi totiž vrátil do života.
Co tady děláš?
Rok po rozchodu se totiž můj bývalý snoubenec nastěhoval k nám do domu i se svou mladou, krásnou a hlavně těhotnou přítelkyní. Byla jsem vzteky bez sebe, jen co jsem ho v domě potkala, jak stěhuje obrovské krabice do bytu jen jedno patro nad námi.
On mě však s ledovým klidem pouze pozdravil a vypadalo to, jako by mě snad ani nikdy neznal. Nemohla jsem překousnout tu jeho drzost, nastěhovat se tak blízko vedle mě poté, co mi utekl jen krátce před svatbou.
Začala jsem přemýšlet, jak mu pobyt v domě znepříjemnit co nejvíce, chtěla jsem se najednou mstít. Jenže on mi zasadil první ránu! Nejenže se neustále na chodbě a před mými dveřmi s přítelkyní zastavovali, objímali a líbali, všechno samozřejmě tak, abych to nemohla přehlédnout, snažili se chovat k ostatním sousedům mile a mě začali pomlouvat.
Jako děti
Po měsíci už jsme byli jako děti, co se nepohodnou kvůli lízátku. Předmětem sporů v domě se stávaly banality jako špatně provedený úklid, nedopalky před domem, nezametený chodník nebo nevynesená krabice s letáky. Jak já, tak můj bývalý jsme vyčkávali na každou chybu toho druhého, hádali jsme se o nesmyslech a žalovali na sebe sousedům a domovnici. Přišlo mi to komické, ale na druhou stranu jsem ho nechtěla nechat vyhrát. Když si něco našel on na mě, já jsem zase něco našla na něj.
Nepřehlédněte: Spokojená žena radí: Moje dcera nechce po rozvodu ke svému otci, ale podle rozhodnutí soudu musí.
Výkaly na rohožce
Už mi ale začíná docházet trpělivost. Mí noví sousedé totiž mají psa, který je nejen hodně uštěkaný, ale také všude po chodbě zanechává malé loužičky. Počůranou rohožku bych asi tolik neřešila, ale už se mi stalo dvakrát, že jsem šla z bytu a na rohožce jsem měla jiný dáreček. Mám podezření, že to také určitě nebyla náhoda. Tohle je ale už příliš, uklízet výkaly po psovi se mi tedy nechce, hádky s bývalým přítelem nikam nevedou a já už nevím, jak ještě dlouho tohle soužití vydržím.
Spokojená žena radí:
Tohle určitě není snadná situace a je jasné, že všichni zúčastnění se musí cítit hrozně. Ani pro jednu ze stran to jistě není snadná situace, jakési boje tedy asi spíše představují pouze osobní obranu proti tomu druhému. Možnosti, jak z toho ven, jsou vlastně jen dvě.
Tou první a hodně radikální je samozřejmě stěhování, paní Jitka by se mohla odstěhovat a hodit tak minulost konečně za sebe. Tím by skončilo nadobro celé její trápení, ono ne nadarmo se říká, že co sejde z očí, sejde z mysli. Potkávat každý den bývalého snoubence, který odešel tak náhle k nové ženě, musí být každodenní utrpení, které by neprospívalo nikomu.
Ideálním řešením by bylo, hodit všechno už konečně za hlavu a svého bývalého jako souseda si vůbec nevšímat. Přestat s naschvály, jen zdvořile pozdravit a jít dál, to chce ale jistě hodně velkou dávku sebezapření – a ne každý má povahu na to, aby to dokázal. Časem se ale jistě všechno zlepší, možná si i paní Jitka najde nového přítele – a tyhle žabomyší války nakonec odezní samy od sebe.
Jistě to ale ještě nějakou dobu bude trvat. Jeden z aktérů ale bude muset přestat. Když se tak stane, i toho druhého přestane bavit bojovat a hádat se kvůli nesmyslům. Paní Jitko, vydržte a zůstaňte nad věcí.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Spokojená žena: Já nejsem vševědoucí, nejchytřejší, nejkrásnější ani nejznalejší, ale za přispění všech životních zkušeností svých i těch druhých se vás budu vždy co nejupřímněji snažit vést tou lepší cestou v životě. Nikdo není dokonalý, ale vzájemně si můžeme pomáhat se tak alespoň občas cítit. Každá žena touží po pochopení, protože se jí ho většinou tak málo v životě dostává. A kdo přece pochopí ženu lépe než žena?