Moje babička žila celý život ve svazku, kde nebyla láska. S dědou se respektovali, ale nikdy se nemilovali. Přesto podle ní spolu prožili krásný život. A proto nebylo divu, že její životní filozofie spočívala v tom, hlavně se dobře finančně vdát a na chlapa si zvyknout. Řídila jsem se její radou – a teď jsem nešťastná.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Manželství prarodičů jsem brala za vzor
Už od dětství jsem v babičce a dědovi měla velký vzor. Vždy se k sobě pěkně chovali. Jako malé mi připadalo, že jejich vztah je bezchybný, a tak nějak jsem si představovala i svůj život. Oni přes týden bydleli v menším městském bytě a o víkendech mě i mého bratra brávali na chalupu v horách, kde měli velkou zahradu. Babička okopávala brambory, děda sekal dřevo a my jsme v lese vymýšlely lumpárny.
Babička lásku nebrala vůbec v potaz
Babička mě už od mala vedla k tomu, abych se hlavně dobře vdala. Vždy říkala, že je důležité vybrat si někoho z dobré rodiny. Podle jejích představ jsem si měla vybrat muže, který měl vysokoškolské vzdělání a v práci vydělával dost peněž, aby uživil mě i naše budoucí děti. Já jí vždycky oponovala tím, že svého vyvoleného chci především milovat, ale ona nad tím mávla rukou. „Láska je přeceňovaná. Na každého muže si zvykneš.“
Nepoznala jsem nikoho, s kým bych prožila lásku
Jak roky postupovaly, celkem jsem její myšlenku převzala za sobě vlastní. Možná to bylo dáno také tím, že jsem ani ve svých osmnácti letech nepoznala nikoho, do koho bych se bezhlavě zamilovala. Měla jsem pár románků, ale nic, co by stálo za to. Po ukončení střední školy jsem se rozhodla pokračovat dál a přihlásila jsem se na vysokou školu. A tam jsem se poznala s Jirkou. On byl v posledním ročníku, ale už v té době měl i své dobře rozjeté podnikání.
Jirka splňoval předpoklady dobrého muže
Začal mi nadbíhat téměř okamžitě potom, co jsme se poznali. V podstatě neměl jedinou vadu a splňoval přesně to, co jsem chtěla. Nebyl sice moc pohledný, ale titul měl na dosah a vydělával krásné peníze už teď. On byl přesně to, čemu říkala babička „trefa do černého“. A tak i přes to, že mě nikterak nepřitahoval, jsem s ním šla na rande. Nakonec jsme spolu začali chodit. Nebyla to sice žádná láska, ale bylo nám spolu dobře.
Žádost o ruku jsem přijala na nátlak babičky
Jediné, co mě s ním vážně nebavilo, byl sex. Nebyla tam z mé strany žádná chemie, a tak jsem to vždy jen přetrpěla a říkala si, že si na to zvyknu. Po roce mě požádal o ruku. Myslela jsem si sice, že nejdříve v klidu dostuduju, ale na nátlak hlavně babičky, která v něm viděla velmi dobrou partii, jsem souhlasila. Ona mi tenkrát radila, ať se provdám okamžitě, aby ho nesbalila nějaká jiná holka.
Z finanční stránky jsem se s ním měla dobře
Na vlastní svatbu jsem se ani netěšila, ale věděla jsem, že v životě se s ním budu mít dobře. Byl to vztah z rozumu. Přesto jsem ho přesvědčila, abychom s dětmi počkali, až budu mít po škole – a Jirka s tím neměl problém. Celou dobu, co jsem studovala, mě živil, a vůbec mu to nevadilo. Když jsem dokončila studia, poprosila jsem ho, abychom na děti ještě nespěchali, abych alespoň pár let odpracovala. Měl dost peněz a nechtěl, ať jdu do práce, ale nakonec souhlasil.
Až Tomáš ve mně probudil pocity vášně a lásky
Jenže tam jsem se poznala s Tomášem. A poprvé v životě poznala to, čemu se říká láska. Nedalo se to ovlivnit. Jako bych najednou procitla ze snu. On ve mně probudil vášeň, o které jsem si myslela, že ani neexistuje. Najednou mi došlo, jak nešťastná ve svém životě jsem. Já svůj život nežila, jen jsem se ho snažila protrpět. Stali se z nás milenci a on chtěl, abych se rozvedla a byla s ním, jenže to nešlo.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Viola a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Bála jsem se opustit finanční stabilitu, kterou mi dával manžel
Tomáš vydělával ještě menší peníze než já, a přestože jsem ho milovala, bála jsem se opustit stabilitu, co mi dával můj manžel. Byla jsem naprosto rozpolcená. Z jedné strany jsem si pořád připomínala, co mi celý život vtloukala do hlavy babička a z druhé strany mě mé srdce táhlo do náruče člověka, po kterém jsem toužila, ale moje budoucnost s ním by byla nejistá. Mé rozhodnutí mě hodně bolelo, ale nakonec jsem ho nechala a zůstala s manželem.
Nejsem v životě šťastná a lituji toho, že jsem se vdala tak brzo, a ne z lásky, ale zároveň na tom nechci nic měnit. A jak vždy říkala babička, snad si jednou zvyknu.
