Když Vojtovi umřel bratr, oba jsme se snažili pomoct v této těžké situaci jeho manželce a dětem. Já v té době byla na rizikovém těhotenství, ale můj muž se staral pouze o ně.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Porodila jsem v šestém měsíci, ale miminko umřelo. V manželovi jsem podporu neměla, protože se staral jen o švagrovou.
Manželův bratr umřel náhle
Je to už rok, co umřel bratr mého manžela Vojty. Bylo to náhlé a nikdo s tím nepočítal. Přece jen to byl mladý muž, který se těšil dobrému zdraví, proto všechny velice překvapilo, že z ničeho nic dostal infarkt a už mu nebylo pomoci. Zanechal po sobě manželku a tři malé děti, jež tím samozřejmě velmi trpěly, a proto jsme se s manželem snažili jim pomoct, co nejvíce jsme uměli. Tohle byla velká rodinná tragédie.
Švagrové jsme se snažili pomáhat, jak se dalo
Jezdili jsme k nim prakticky každý den a Ivaně jsme pomohli zařídit všechny náležitosti kolem pohřbu, vyřídit vdovský i sirotčí důchod a celkově vše, co bylo potřeba. Já jí pomáhala s domácností a oba s manželem jsme se snažili jí vypomoct hlavně s dětmi, které si ještě plně neuvědomovaly, co se v jejich životě odehrálo, protože byly velmi malé. Já však záhy na to otěhotněla, a protože mi bylo hodně zle, musela jsem své návštěvy u nich doma omezit.
Moje těhotenství bylo rizikové
Manžel však pokračoval v tom, aby jim pomohl, jak nejvíc to šlo. Samozřejmě jsem to chápala. Oni tu pomoc potřebovali rozhodně víc. Moje těhotenství však bylo od začátku problémové a já musela přestat chodit i do práce, protože lékař se obával, že o své miminko přijdu. Nebylo by to poprvé. Už jsem za sebou měla jeden potrat ve druhém měsíci, a tak jsem plnila všechno, co mi řekl, jen aby se to nestalo podruhé.
Mrzelo mě, že manžel trávil veškerý volný čas se švagrovou
Přece jen mě však mrzelo, když manžel vzal švagrovou a její děti na výlet a já jet nemohla, protože už v autě pro mě nezbylo místo. Když jsem šla na ultrazvuk, ale on se mnou nebyl, protože přesně v té době ona něco nutně potřebovala a samozřejmě to mělo přednost před tím, aby se podíval na svou holčičku, která ještě nebyla na světě. Bylo mi líto, že jsem neustále sama, protože Vojta bydlel více u nich než doma. Vše jsem však chápala a tolerovala.
Můj porod začal předčasně
A tak jsem byla prakticky až do šestého měsíce neustále sama, protože jsem byla z větší části upoutaná na lůžko a nikam jsem nesměla. Svou dceru jsem však nedonosila. Z ničeho nic jsem dostala porodní bolesti. Snažila jsem se dovolat manželovi, který opět trávil odpoledne u švagrové, ale nezvedal telefon. Musela jsem si zavolat sanitku, protože jsem nebyla schopná se do nemocnice dopravit sama.
Ztráta naší dcera s manželem nijak nehnula
V nemocnici mi však už jen řekli, že jsem začala rodit a porod už nejde zastavit. Malá se narodila jen o dva týdny dříve, než by ji lékaři dokázali zachránit. Přestože jsem ji nikdy neviděla, milovala jsem ji a byla to pro mě obrovská ztráta. Moje vymodlené miminko umřelo. Manžel to tak tragicky neviděl. Ani z toho nebyl nikterak rozhozený. Chápala jsem, že se smrtí jeho bratra se to asi nedá srovnat, ale i tak jsem čekala daleko více podpory.
O další miminko se snažit nechtěl
Ani když mě pustili z nemocnice, tak se mnou Vojta nebyl, protože to byla švagrová, která potřebovala pomoct. Když však za ni odcházel, jen prohlásil, že je to vlastně dobře, co se stalo. Najednou měl za to, že teď není vhodná doba na dítě – a rozhodně ani nebudeme pokračovat v tom, abychom se snažili o další. Byla jsem naprosto otřesená z jeho slov. Jako by byl Vojta najednou úplně někdo jiný.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Laura a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Myslím si, že se Vojta do švagrové zamiloval
Uplynuly další dva měsíce a můj manžel už prakticky ani nebydlel doma. Dokonce byly dny, kdy tam ani nespal. Po tom, co mě pustili z nemocnice, se už k tématu našeho mrtvého dítěte nikdy nevrátil a nechal mě samotnou, abych si to v sobě vyřešila. Já si však uvědomila daleko víc. Došlo mi, že pro Vojtu ta druhá žena není pouze švagrová, ale že se do ní zamiloval a jen neví, jak mi to má říct. Možná nás chce obě, ale já nechci být ta druhá.
Věra (44): Přítel mě opustil. A kvůli komu? Nemohla jsem tomu uvěřit
Zatím jsme se nerozvedli, a já stále čekám, že se můj manžel vzpamatuje, ale bojím se toho, že k ní odejde nadobro.
