Po úrazu na lyžích se Honza (56) neobešel bez silných léků na bolest. Brzy se na nich stal ale závislým a podle jeho ženy Lenky to odnesla celá rodina.
Už je to téměř rok, ale Lenka si ještě dnes přesně vzpomíná, že den, kdy se rozhodla svého muže opustit, byla neděle. Ono jí vlastně ani nic jiného nezbývalo. Podařilo se jí vzdát se velké lásky proto, aby zachránila sama sebe a své děti. Její manžel Honza se během několika málo měsíců stal úplně někým jiným. Přitom všechno začínalo tak nenápadně…
Smůla na sjezdovce
Osudový okamžik přišel v krásný den na horách, kdy sluníčko svítilo, obloha byla modrá a sníh bělostný a pro lyžovačku tak akorát. Honza se na sjezdovce vyhýbal jinému lyžaři, ztratil balanc a upadl. Dokonce tak ošklivě, že pro něj na svah musela přijet záchranka. V nemocnici mu dali nohu do pořádku, ale zlomenina byla natolik komplikovaná že mu lékaři předepsali ty nejsilnější léky na bolest.
Doma Honza svědomitě rehabilitoval, ale bohužel bolesti stále přetrvávaly, a Honza dostal už při propuštění z nemocnice ještě další léky. Postupně se dával zpátky dohromady a do formy a mně se zdálo, že všechno bude zase fajn. Že každý den užívá léky proti bolesti, toho si Lenka vůbec nevšimla.
Těžké období
Za nějaký čas ale Lence přeci jen přišlo divné, že manžel čím dál hůř spí. Převracel se v posteli, 8 hodin mu k odpočinku nestačilo, stále byl podrážděný a unavený. Jeho výkyvy nálad Lenka stále připisovala prodělané nehodě. Dřív byl Honza aktivní, teď ale musel mít celé týdny nohu v klidu, jen seděl nebo ležel, pohybovat se téměř nemohl. „Muselo to pro něj být velmi těžké období a asi nevěděl, jak s celou situací naložit,“ domnívá se Lenka.
Asi po půl roce našla Lenka v Honzově nočním stolku náhodou léky s nápisy v angličtině, jediné, co si tak byla schopní přeložit bylo, že se jedná o opravdu silné medikamenty. Chtěla to s mužem řešit, ale Honza začal rovnou zuřit, že se mu jeho žena hrabe ve věcech. „Jen jsem hledala špunty do uší,“ bránila se Lenka a ani si nevšimla, jak se Honza rychle snaží změnit téma hovoru. Jenže Lence to nedalo… Odvážila se a upřímně se muže zeptala, co to znamená.
Honza reagoval stále rozzlobeně, když Lence vysvětloval, že jeho praktický lékař už mu žádné prášky předepisovat nechtěl, ale bolesti byly prý tak silné, že volně prodejné léky na ně nezabíraly. „Přišlo mi divné, proč se o svých bolestech přede mnou ani nezmínil.“ říká Lenka. „A pokud to tak bylo, měl mu přece jeho doktor pomoct,“ dodává. Manželé se kvůli tomu pohádali a Lenka si začala dělat o Honzu stále větší starosti.
Lenka začala kvůli Honzovi i lhát
Honzovy nálady se stále zhoršovaly a pořád sliboval, že prášky vysadí a všechno bude jako dřív. „Věřila jsem mu, ale dnes už vím, jak jsem byla naivní,“ vypráví Lenka. „Honza byl vzteklý, náladový, nedalo se s ním normálně mluvit. Když se vztekal před přáteli, obhajovala jsem ho. Když nešel do práce, protože byl příliš nevyspalý, zavolala jsem jeho šéfovi a lhala. Jinak jsem se na něj ale bála, byť jen promluvit, mít nějaké připomínky jsem se neodvážila už vůbec.“ Pokračuje Lenka smutně.
„V naší komunikaci už nepomáhalo nic. A pak mne poprvé uhodil.“ dodává Lenka se smutným úsměvem. Ale odpustila mu. Napoprvé i napodruhé… Když se ale přiblížila další rána pěstí do obličeje, měla toho Lenka právě tak akorát dost. Okamžitě si sbalila věci a odjela k dceři. I před ní vše celou dobu tajila. „Pořád jsem věřila tomu, že se Honza vzpamatuje, ale ve chvíli, kdy mne začal bít, jsem ho už nepoznávala,“ popisuje Lenka.
Lenka zůstala u dcery a řeší se rozvod. Také začala chodit k terapeutovi a nabídla to i Honzovi. Jenže ten svůj problém stále popírá a vinu hází na všechno a všechny kolem.
