Lenka začala kvůli Honzovi i lhát

Honzovy nálady se stále zhoršovaly a pořád sliboval, že prášky vysadí a všechno bude jako dřív. „Věřila jsem mu, ale dnes už vím, jak jsem byla naivní,“ vypráví Lenka. „Honza byl vzteklý, náladový, nedalo se s ním normálně mluvit. Když se vztekal před přáteli, obhajovala jsem ho. Když nešel do práce, protože byl příliš nevyspalý, zavolala jsem jeho šéfovi a lhala. Jinak jsem se na něj ale bála, byť jen promluvit, mít nějaké připomínky jsem se neodvážila už vůbec.“ Pokračuje Lenka smutně.

„V naší komunikaci už nepomáhalo nic. A pak mne poprvé uhodil.“ dodává Lenka se smutným úsměvem. Ale odpustila mu. Napoprvé i napodruhé… Když se ale přiblížila další rána pěstí do obličeje, měla toho Lenka právě tak akorát dost. Okamžitě si sbalila věci a odjela k dceři. I před ní vše celou dobu tajila. „Pořád jsem věřila tomu, že se Honza vzpamatuje, ale ve chvíli, kdy mne začal bít, jsem ho už nepoznávala,“ popisuje Lenka.