Můžete si způsobit velké psychické trápení nebo už ho dobře znáte. Máte kamarádku, která má všechno. Od domu se zahradou a bazénem, několik aut pro různé příležitosti, stále nové a pochopitelně značkové oblečení, boty či kabelky. „Někdo se zkrátka umí vdát…“, poznamenala Ivana cestou z Míšiny narozeninové oslavy. Míši manžel Pavel je manažer velké a známé farmaceutické firmy a svou ženu rád rozmazluje všemi možnými způsoby.
Zákeřná závist
„Víš, já jí to nezávidím. Ale štve mě jiná věc.“
„A to jako jaká?“ zeptala se Ivana.
„Víš, můj Radek si nikdy nedá tu práci, aby mě překvapil sebemenším dárkem. K narozeninám nebo svátku dostanu obálku s hotovostí a se slovy, ať si koupím něco, co chci. Ale já bych raději dostala něco, co vůbec nechci, třeba i nějaký kýč, ale bylo by to překvapení a od něj! Aspoň ta kytka by byla trochu romantická a taková slavnostní.“, začínala jsem být naštvaná. Na Radka, na Míšu, na celý svět.
Nečekané spojenectví
„Víš, to mně David občas nějakou tu kytku přinese, ale je koupená na benzínce nebo ve slevě v Tescu. Ani se neobtěžuje sundat cenovku.“ „Ach jo, chápu, že po těch letech, co už jsme spolu… ale stejně je mi to líto.“ Viděla jsem, jak Ivana ožila. „Jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama! Když jsou ti naši chlapi k ničemu, budeme si zkrátka dávat dárky my dvě a vždycky si nějaké to překvápko uděláme!“, jásala Ivanka. Ona měla narozeniny první.
Koupila jsem poměrně obyčejný náramek ze splétané kůže, ale originální, to zas ale byl. „Přesně takový jsem si vždycky přála!“ jásala Ivana. Já od ní dostala ručně malovaný keramický hrníček se sítkem na čaj a pokličkou. Byl krásný! „Ať si dá pan manažer Míše třeba vrtulník!“ těšila se z našeho spojenectví Ivanka. Mně z toho až tak dobře nebylo. Míšu jsem měla ráda. Byla milá a nikdy se nad nikým nepovyšovala.
Zklamaný manžel
Můj manžel jednou náhodou vyslechl hovor, kdy Ivana zrovna Pavla pěkně propírala. „Co to mělo znamenat?!“ prosím tě? Řekla jsem mu o našem spojenectví kvůli dárkům. „Ale já si upřímně myslel, že peníze tě potěší nejvíc, když si budeš moct vybrat něco pěkného, po čem toužíš?“ Radek nevěřil svým uším a vypadal tak hrozně smutně. Opravdu to celé dělal s upřímnou radostí a z lásky ke mně! Nebyla právě vhodná chvíle, ale musela jsem to ze sebe dostat: „Víš, vážím si toho, ale mnohem víc by mne potěšilo, kdyby ses zamyslel nad tím, co mám ráda a něco takového mi daroval. A nemuselo by to být přesně „to pravé ořechové“, ale pro mne by to byl symbol lásky, že se o mne ještě zajímáš.“
Nepříjemné prozření
Radek byl stále smutnější. „No, udělal jsem chyby, ale kvůli tomu přece ještě Ivana nemusí Pavla pomlouvat, ne?“ „Ivana je jednoduše závistivá a je zlá na všechny, kdo se mají líp než ona.“ Nechtěla jsem tu pravdu slyšet, byla to přeci kamarádka… brzy se ukázalo, jakou měl Radek pravdu. Přiblížily se mé narozeniny a Radek mi nadšeně oznamoval: „Pro děti už mám hlídání, půjdeme na romantickou večeři při svíčkách, když tedy nechceš peníze.“ Bylo vidět, že se na společný večer těší.
Úžasné překvapení
Nečekala jsem to, ale děti nakonec vyzvedla právě Míša. Když jsme odcházeli, Radek prohlásil, že si musí do suterénu ještě zaskočit pro něco důležitého zapomněl. V lodičkách na podpatcích to nebylo zrovna ideální, ale šla jsem s ním. Radek dílnu otevřel a než jsem sáhla po vypínači, rozsvítila se světla, všude byly girlandy a všichni zpívali: „Happy birthday to you…, milá Markéto, happy birthday…“. Pak všichni sborově vypískli: „Překvapení!“. V místnosti byl i dort, barevné vlaječky, také lidé z našeho domu a vedle Míši se na mne smály obě dcery.
…kde je Ivana?!?
Oslava to byla nádherná. A prý to celé vymyslel Radek, Míša pomáhala s organizací, dortem a výzdobou. „Máš skvělého muže“ řekla nečekaně právě Míša. A holky z našeho paneláku Zdeňka a Jiřka jen přikyvovaly. Výborně jsme se bavili, užili si spoustu legrace, staří i mladí, co na tom záleží? Jen Ivanu jsem nikde neviděla. Zeptala jsem se Petra, když už jsme byli večer v posteli: „Nevíš, co je s Ivankou? Není nemocná? Ani mi nezavolala, to je divný.“
„Ale jo, Ivana nemocná je, ale samou závistí. Když jsem ji požádal, aby chvilku pomohla s dětmi a popsal jí, co za překvápko pro tebe připravuji, zezelenala vzteky a odsekla mi, že na takové kraviny nemá ona čas.“ Od té doby mne (bývalá) kamarádka sotva pozdraví. A mne mrzí, že jsem nepoznala dřív, co má za problém. Nezávidí jen domy, auta, peníze a exotické dovolené, závidí prostě všechno, co druzí mají a ona ne. Třeba velkou a spokojenou rodinu, pejska pro pomazlení i to, co někdo jiný umí a ona ne.
Pokud se vás pomalu ale jistě zmocňuje závist, rychle s tím něco udělejte, třeba i za pomoci odborníka. Není se za co stydět, a i kdyby bylo, nechat si zničit život neustálým porovnáváním se a užírat se závistí, za to život prostě nestojí!
