Nečekané spojenectví

„Víš, to mně David občas nějakou tu kytku přinese, ale je koupená na benzínce nebo ve slevě v Tescu. Ani se neobtěžuje sundat cenovku.“ „Ach jo, chápu, že po těch letech, co už jsme spolu… ale stejně je mi to líto.“ Viděla jsem, jak Ivana ožila. „Jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama! Když jsou ti naši chlapi k ničemu, budeme si zkrátka dávat dárky my dvě a vždycky si nějaké to překvápko uděláme!“, jásala Ivanka. Ona měla narozeniny první.

Koupila jsem poměrně obyčejný náramek ze splétané kůže, ale originální, to zas ale byl. „Přesně takový jsem si vždycky přála!“ jásala Ivana. Já od ní dostala ručně malovaný keramický hrníček se sítkem na čaj a pokličkou. Byl krásný! „Ať si dá pan manažer Míše třeba vrtulník!“ těšila se z našeho spojenectví Ivanka. Mně z toho až tak dobře nebylo. Míšu jsem měla ráda. Byla milá a nikdy se nad nikým nepovyšovala.