20Potkala jsem dceru na náměstí. Kráčela ztěžka, napadala na levou nohu a opírala se o hůl. Srdce mi málem puklo žalem… moje zlatá holčička! Jak jen všechno mohlo dojít tak daleko? Jako vždy, když jsem ji náhodou někde zahlédla, slzy se mi hnaly do očí.
Tak blízko a přeci tak daleko!
Tak strašně ráda bych se k ní rozeběhla, pevně ji objala a pohladila po krásných hnědých vlasech. Jenže to nešlo, dcera už se mnou skoro rok nemluví. A já vím, že dobré už to nebude nikdy. Ještě před pár lety jsem si představovala, jak bude všechno skvělé, dcera si najde hodného a podporujícího manžela a budou mít kupu dětí, o které se jako babička budu pomáhat starat. Těšila jsem se na to. Jenže dcera měla jiné potřeby, jiná přání, a já je, bohužel, vůbec nebrala v úvahu.
To je moje holčička!
Vlastně jsem asi na její dětské (a i ty pozdější) lásky žárlila. Měla jsem ji tak ráda, že jsem ji svou láskou dusila. Když jsem viděla, jak se Ivanka políbila se svým spolužákem, srdce se mi stáhlo úzkostí. Naprosto iracionálně jsem se rozhodla, že dceru musím před jejími nápadníky chránit. Ivanka byla moc hezká dívka, a tak se o ni ucházelo mnoho chlapců i dospělých mužů. Vždyť je to moje dceruška, určitě naletí nějakému frajírkovi nebo proutníkovi, je přeci tak naivní a nedospělá. Možná skutečně byla, protože já ji nechtěla nechat dospět, osamostatnit se.
Nikdo pro ni není dost dobrý
Do té doby jsme s dcerou měly krásný a důvěrný vztah. Se vším se mi svěřila, povídaly jsme si o všech „holčičích“ věcech, tolik jsme se nasmály! Ale jak přišla pozdní puberta, začal být důležitější Honzík, Alan, potom Petr a Radim. Pubertu jsme tak krásně zvládly, ale ten konec mne drtil. Byla jsem úplně rozhozená, ale dcera vůbec nechápala proč, a co mi vlastně na těch chlapcích vadí.
Přitom mi každou ze svých lásek představila. Jenže to bylo přesně tak, jak jsem si myslela. Frajírci, kteří hned při první návštěvě hledali popelník a s mým manželem si dávali pivo a panáky, floutci ze zbohatlických rodin, kteří dceru vozili ve vymazlených rychlých a drahých autech svých otců.
Až přišel David …
Pak se ale Ivanka „usadila“. Udělala si maturitu a pokračovala ve studiu na vysoké škole. A už rok chodila s Davidem, kterého jsme ani já ani manžel nikdy neviděli. Vlastně jednou na fotce. Ivanka byla hrozně zamilovaná a já plná strachu, proč se ten člověk s námi nechce setkat.
Jednou ale přijeli. Aby nám oznámili, že se chtějí vzít a mít děti. David byl hezký kluk a sršelo z něj sebevědomí, ale měla jsem pocit, že uvnitř má nějaký mindrák. Bylo mi jasné, že dcera nedostuduje, neměli kde bydlet, nevím, jaká byla jejich představa o reálném životě. Pronajali si garsonku, kterou platili z různých brigád. Snažila jsem se dceři domluvit, že na svatbu je ještě příliš brzy, ale jak jsme k sobě dřív měly blízko, teď mne vůbec neposlouchala, co jí říkám.
Budu babička?!
A pak přišla poslední kapka. Ivanka přišla s tím, že je těhotná. Já v té době už Davida začala nesnášet pro jeho chování i proto, že nám dceru „odvedl“ a její budoucnost skončí někde v supermarketu, kde bude doplňovat zboží nebo bude stále na mateřské. Vůbec se mi to nelíbilo. Narychlo se připravovala svatba a přes můj vnitřní nesouhlas jsme novomanželům nabídli, ať bydlí u nás.
Chtěla jsem to všechno zastavit, ale nebyla šance. Až mi do karet nahrála náhoda. David seděl s nějakou dívkou v kavárně a dobře se bavili. Nakláněli se k sobě, bylo vidět, že jsou blízcí přátelé. Neváhala jsem, rychle scénu nafotila na mobil a anonymně je poslala dceři. Sice se pěkně pohádali, ale nakonec se vysvětlilo, že jde o kamarádku, která je navíc „na holky“. Začala jsem Davida sledovat. Až se mi podařila další fotka, na které byl s trochu starší pěknou ženou.
Záludný anonym
Sice jsem věděla, že to je jeho bývalá učitelka, ale to zas nevěděla Ivana. Opět došlo na scénu. Dcera, bez ohledu na těhotenství, vyrazila s kamarádkami na diskotéku a strašně se opila. Jenže na cestě domů v té opilosti spadla do jámy, kterou dělníci kopali kvůli opravě potrubí, a pořádně se zranila. Kamarádky ji sice vytáhly a zavolaly sanitku, ale některé věci dopadly opravdu špatně. Samozřejmě, že z toho úleku potratila, ale navíc si tak zničila kloub na noze, že je jen těžko říct, zda se to lékařům ještě podaří nějak zachránit. Aby moje zlatíčko mohlo alespoň normálně chodit!
Nakonec se také „provalilo“, kdo posílal ty anonymní fotografie a dcera se mnou přestala úplně komunikovat, občas ještě tak mluvila se svým otcem. David se s ní rozešel, nebyl ten podporující typ, a představa, že bude chodit s možná doživotním mrzákem, pro něj prostě byla nepředstavitelná.
Asi si ani neumím představit, čím si musela dcera projít. Tolik smutku a bolesti najednou, není divu, že se začala stranit lidí. A já budu do konce života trpět hroznými výčitkami svědomí, co jsem to vlastně provedla.
Z čisté sobeckosti a žárlivosti jsem zničila život někoho, koho jsem milovala nejvíc na světě!
