Tak blízko a přeci tak daleko!

Tak strašně ráda bych se k ní rozeběhla, pevně ji objala a pohladila po krásných hnědých vlasech. Jenže to nešlo, dcera už se mnou skoro rok nemluví. A já vím, že dobré už to nebude nikdy. Ještě před pár lety jsem si představovala, jak bude všechno skvělé, dcera si najde hodného a podporujícího manžela a budou mít kupu dětí, o které se jako babička budu pomáhat starat. Těšila jsem se na to. Jenže dcera měla jiné potřeby, jiná přání, a já je, bohužel, vůbec nebrala v úvahu.