Měla to být běžná cesta do práce, která se ale nakonec změnila v horor. Na křižovatce mi nedal přednost zdrogovaný řidič a já jsem po nehodě zůstala měsíc v kómatu. Když jsem se probudila, čekalo na mě jedno velké překvapení. Manžel už nepočítal s tím, že se probudím, a tak si za mě stihl najít náhradu. Dnes je mi bez něj ale lépe.
Podruhé jsem se narodila
Před dvěma lety jsem ráno vyrazila do práce, tak jako každý den. Jen kousek od zaměstnání mi na křižovatce ale nedal přednost zfetovaný mladý řidič a stala se mi vážná nehoda. Do nemocnice mě musel převézt vrtulník, lékaři to se mnou viděli bledě. Podle nich jsem se doslova podruhé narodila. Měsíc jsem ležela v kómatu – a kdo by si řekl, že můj manžel truchlil a modlil se, abych to přežila, mýlil by se. Já bych také nikdy neřekla, že mi něco takového dokáže udělat.
Když jsem se z kómatu probudila, nic jsem si nepamatovala, měla jsem výpadky paměti a těžko se mi vzpomínalo i na můj předešlý život před nehodou. Po pár dnech se můj stav ale zlepšil a já jsem si začala konečně vzpomínat. Uvědomila jsem si i jaké jsem měla štěstí a čekala jsem marně na návštěvu svého nejbližšího člověka – svého muže, ten ale nepřišel.
Kde je můj muž, sestřičko?
Každý den jsem se ptala sester, zda se už ozval můj manžel a zda už za mnou přišel, viděla jsem na nich, jak moc se vyhýbají té nepříjemné odpovědi. Nepřišel, nezavolal a vůbec ho nezajímalo, že jsem už několik dní při smyslech. Není divu, během doby, kdy jsem byla mimo, si už stihl najít novou přítelkyni. Pravdu mi nakonec přišla říct až kamarádka, která jediná za mnou pravidelně chodila na návštěvy. Díky ní a celé té situaci jsem si ale uvědomila, že jsem léta žila pouze v iluzi o ideálním vztahu.
Viděli jsme se už jen dvakrát
Když mě pustili z nemocnice, přišla jsem do zcela prázdného bytu. Muž už byl odstěhovaný a nechal mi pouze dopis na rozloučenou. Byla jsem na dně, nenáviděla jsem ho a chvíli jsem i litovala, že jsem se vůbec probudila. Vyšlo najevo, že on sám nevěřil, že se z toho dostanu, a útěchu hledal v náručí své kolegyně z práce. Za ní se také stihl odstěhovat, než mě propustili z nemocnice do domácího ošetřování.
Čtěte také: PhDr. Tomáš Novák radí: Evin (28) přítel visí hodiny na telefonu a sleduje cizí ženy na sociálních sítích.
Manžela jsem pak už viděla jen dvakrát, u rozvodového stání a u právníka, kam jsme šli dohodnout rozdělení majetku. Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se z toho všeho dostala, ale dnes jsem mnohem silnější, než dřív.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní, říká se „co tě nezabije to tě posílí“. Váš příběh pravdivost onoho rčení ilustruje. Nezbývá než váš přístup k celé věci obdivovat a přát vám v dalším životě vše dobré.
P.S.: Ve čtyřiceti život nekončí. Přečtěte si – jen pro zajímavost – následující báseň nazvanou:
Čtyřicetiletá
Autorem je Ilja Selvinskij (1899–1968) pocházející ze Simferopolu na Krymu. Důstojník, za své básně vyhozený ze sovětské armády. (Wikipedie o něm píše: „A poetic virtuoso of high caliber, Selvinsky holds a prominent place in the history of modern Russian poetry and in the history of Jewish literature and Shoah literature.“)
Femme de quarante ans
Třicetiletou známe od Balzaka,
a já spíš chválím ženu k čtyřicítce:
Ještě nás horkou letní krásou láká,
podzimním zrakem hledí však už břitce.
Neloví hejsky na šarm z operety,
nehledá lehký úspěch v sex-appealu.
Kyselých hroznů dost poznala s léty.
Nalezneš u ní zralý cit a sílu.
Rozum jak šavli nestoudně má nahý,
je jí vše jasné bez rozvleklých řečí,
instinktem vlčic rozeznává záhy
i sebemenší zápach nebezpečí.
Už vyplakala dávno všechny slzy,
už po drobkách rozdala se cele…
Když hon na tebe pořádají druzí –
ona tě schová k sobě do postele..
Pozn. U nás básnička vyšla ve výboru z ruské milostné lyriky 1918–1968 Vernisáž lásky. (Lidové nakladatelství, Praha 1970). Sborník – bez specifikace jednotlivých básní – byl přeložen překladatelskými esy: Dušan Kubálek, Václav Daněk, Ladislav Fikar, Emanuel Frynta, Josef Hora, Vojtěch Jestřáb, Jaroslav Kabíček, Jana Moravcová, Jiří Víška, Hana Vrbová a Jan Zábrana. Jako poslední knížku před svou tragickou smrtí ilustroval Richard Fremund.
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
