Téměř deset let se s manželem snažíme o miminko, už jsem byla šestkrát těhotná a pokaždé jsem dítě na konci prvního trimestru potratila. Podle lékařů jsem fyzicky zdravá, horší je to však s mou psychikou. Problém je patrně v tom, že jsem se na dítě až moc upnula. Já si myslím, že problém je hlavně v mém muži, který mě má za hysterku a všechno naše neštěstí je podle něj jen má vina.
Už zase to nevyšlo
Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně jen dva měsíce po svatbě. V té době jsem ještě studovala vysokou školu, na dítě jsem ale byla připravená, rozhodně jsem nepřemýšlela o potratu. Ten však přišel záhy a mně došlo, že to tak možná mělo být. Poté, co jsem dokončila školu a našla si stabilní zaměstnání, jsme se s mužem dohodli, že rodinu už založíme.
Bylo to rok po mém prvním spontánním potratu. Byla jsem zdravá, můj muž také, nic nám tedy nebránilo v tom, začít se o dítě pokoušet. Otěhotněla jsem poměrně brzy, ale jen dva týdny poté, co jsem to zjistila, jsem opět potratila. Takto se to opakovalo ještě čtyřikrát.
Začala jsem z toho být smutná, trápilo mě to, přišla jsem si nemožná, že to opět nevyšlo a já nejsem schopná dítě donosit. Všechny testy ukazovaly na to, že by neměl být problém s početím – jediný problém byl jen v mé hlavě.
Psycholog má jasno
I když s tím můj muž nesouhlasil, začala jsem chodit k psychologovi. Ten mi řekl, že problém může být zakořeněný někde uvnitř mě, možná se až příliš snažíme a nesoustředím se vlastně na nic jiného. Terapie mi pomáhaly, i když manžel stále protestoval. O dítě se ale snažíme pořád. Po mém nedávném posledním potratu mi ale muž vmetl do tváře, že dítě nemáme jen kvůli tomu, že jsem psychicky nevyrovnaná hysterka a naznačil mi, že odejde a najde si ženu, která mu dítě dá.
Alena (43): Mezigenerační soužití přerostlo v hroznou hádku. Nebavíme se spolu už týdny.
Co bude dál?
Teď máme hodně tichou domácnost, už spolu ani nespíme a já jen vyčkávám, co bude dál. Mám pocit, že manžel už se rozhodl a raději si najde ženu, která mu bude schopná dát zdravé dítě. To já podle všeho nejsem, i když mi lékaři stále opakují, že z gynekologického hlediska nic nenasvědčuje tomu, že bych nemohla děti mít.
Jsem už hodně zoufalá, nikdo mi vlastně nedokáže pomoci.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní, deset let jsem jako psycholog pracoval s žadateli o osvojení dítěte. Z mnoha vyslechnutých příběhů – srovnatelných s tím vašim – jsem dospěl ke dvěma závěrům.
První: Pokud není jednoznačně prokázána mužova neplodnost považují pánové apriori bezdětnost za důsledek zdravotního handicapu ženy.
Druhý: Motiv rozchodu – „půjdu za jinou jež mi dá miminko“ může hrát v rozhodování určitou roli. Nikdy ale není jediný. Mnohdy je jen vítanou racionalizací jednání, jehož příčiny jsou jinde.
Váš psycholog má pravdu – přílišná snaha zde škodí. Zde se dostávám k dalšímu poznatku.: V překvapivém počtu případů se stává nečekaný zázrak, pokud se lidé rozhodnou na koncepci vlastního potomka rezignovat a splní podmínky k zařazení do seznamu osob vhodných jako osvojitelé nebo pěstouni. Mezi zařazením do onoho seznamu a nabídkou konkrétního dítěte k osvojení uplyne dlouhá doba. V jejím průběhu lze samozřejmě své původní rozhodnutí změnit. Opravdu nechci působit jako pohádkář, leč znám nejeden příklad, že po osvojení dítěte přibylo do rodiny i další dítko – tentokrát i pokrevně vlastní. To, o čem píšu není návod. Jen podnět k zamyšlení. Doporučuji vyhledat psychologické pracoviště, jež se zmíněnou problematikou zabývá a tam důkladně vše probrat.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
