Po čtyřicítce jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas začít něco dělat, a tak jsem se přihlásila na jógu. Našla jsem si tam novou kamarádku a jednoho dne jsme šly spolu na víno. Začaly jsme se sami sobě navzájem svěřovat, a když mi ukázala fotku muže, na kterého čeká už několik let, až se rozvede, polilo mě horko.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Připadala jsem si, jako by mi skončilo mládí
Čtyřicítka bývá vesměs u žen takový zlomový bod. A ani já jsem nebyla žádnou výjimkou. Své narozeniny jsem spíš obrečela a přišlo mi, že mi skončilo mládí a teď už to se mnou půjde všechno jenom z kopce. Se svou depresí jsem se potýkala skoro celý rok, ale nikdo to nevěděl. Nechávala jsem si to pro sebe. Žila jsem v poklidném manželství, ze kterého se už dávno vytratila vášeň, ale tak to prostě v dlouhodobých vztazích bývá, a já to tak brala.
Našla jsem si novou zálibu
Po roce trápení jsem se však rozhodla, že to tak dál nejde. Potřebovala jsem do svého života dostat nějakou změnu. Nechtěla jsem si nechat stříhat vlasy nebo jiné věci, co ženy dělají. Nakonec jsem se rozhodla, že se přihlásím na kurz jógy. Vždycky jsem to chtěla dělat, ale nějak nepřišla ta správná doba. Sedla jsem k internetu a vybrala si nejbližší kurz pro začátečníky, který se v našem okolí otvíral.
Našla jsem si tam novou kamarádku
Na první lekci jsem šla s obavou, ale nebylo se čeho bát. Všechny ženy tam byly příjemné a velmi rychle jsme se skamarádily. Věrka mi z těch všech však byla nejbližší. Cvičila hned vedle mě a vždycky při novém cviku, který nám nešel, jsme na sebe navzájem mrkaly. Netrvalo dlouho a chtěly jsme si spolu popovídat v klidu, a tak jsme se domluvily, že si zajdeme sednout na skleničku dobrého vína.
Nová kamarádka se mi začala svěřovat se svým trápením
Věrka byla opravdu moc příjemná a mně se s ní vykládalo dobře. Přece jen však vypadala, že je nějaká smutná, a tak jsem se jí na to rovnou zeptala. Chvilku zvažovala, zda se mi svěřit. Nakonec se rozhodla udělat to právě kvůli tomu, že se dobře neznáme. Mohla bych jí na její problém říct opravdu svůj nezaujatý pohled, a tak mi začala vyprávět vskutku zajímavý příběh o muži, kterého miluje.
Manželka jejího přítele byla vážně nemocná
Poznali se už před více jak dvěma roky úplnou náhodou na jednom veletrhu. Dlouho mu však odolávala, protože jí narovinu řekl, že je ženatý. Nakonec se však do sebe navzájem velmi zamilovali a on ji slíbil, že se rozvede. Jenže než své ženě stihl říct o svém plánu a požádat o rozvod, ona zjistila, že má rakovinu. Samozřejmě to byl velmi pádný důvod k tomu, aby svůj odchod odložil, než se uzdraví. A tak Věrka čeká, až se to stane, ale už začíná být zoufalá.
Snažila jsem se jí dobře poradit
„Co myslíš, mám na něj ještě čekat?“ Trochu jsem se zamyslela nad tím, co mi právě řekla. Od toho muže bylo šlechetné, že nechce nechat svou ženu na holičkách v tak těžké chvíli. Obdivovala jsem ho za to, jak se vzdal alespoň na čas ženy, kterou miluje, ale Věrky mi bylo líto. Chápala jsem i ji. Chtěla s ním být a čekání bylo zdlouhavé. Nakonec jsem ji poradila, ať na něho čeká. Muž, co se k nemoci své ženy takto postavil, za to určitě stojí.
Bylo mi Věrky líto
Na Věrce šlo vidět, jak byla ráda, že se s tím mohla někomu svěřit a ulevilo se jí. Poté jsme si o něm ještě chvíli povídaly. Vykládala mi, jak ji skládá básně, posílá do práce květiny a bere ji na drahé večeře. Z jejího vyprávění šlo vidět, že jsou do sebe opravdu velmi zamilovaní, a dokonce mě v jeden moment napadlo, že by bylo snad i dobře, kdyby ta jeho žena už umřela a jejich láska tak konečně mohla propuknout na plno.
Při pohledu na fotku jejího milence jsem se vyděsila
Nakonec mi Věrka ukázala jejich společnou fotku. V ten moment jsem jen polkla na sucho. Na fotce byla s mým manželem. To já jsem měla být ta na smrt nemocná manželka. Nedokázala jsem ji říct jediné slovo. Jen jsem se zvedla a nechala tam nechápající Věrku jen tak sedět. Ještě ten den jsem manžela vyhodila z bytu. Chvíli to chtěl popírat, ale nakonec mu došlo, že to nemá cenu. Takové ponížení a zradu jsem nečekala, ale osud to tak prostě chtěl.
Nepřehlédněte: Příběh čtenářky Martiny (41): Bolí první milování?
Na jógu jsem se už nikdy nevrátila a ani netuším, jestli můj teď už bývalý manžel s Věrkou stále je. Vlastně mi je líto také jí, ale s oběma jsem naprosto přerušila jakékoliv styky.
