Už od dob puberty vím, co je mé největší životní přání. Nemyslím si přitom, že by bylo jakkoliv složité na vyplnění. Přesto mi osud klade do cesty jednu překážku za druhou. Nejsem sice prvotřídní krasavice a také mám nějaké to kilo navíc, ale mám dobré srdce a odjakživa miluji děti. Jednoho dne bych si přála založit spokojenou rodinu. Jestli s jedním anebo více dětmi, to už ponechám osudu. Důležité je, aby mělo/měly správného otce. Jenže tady už jsem v poslední době s rozumem v koncích. Stále dokola se totiž zamilovávám do nesprávných typů mužů, kteří mě milovat nemohou a často si jen užívají mého přátelství a pohostinnosti. Kamarádů mám dost, přítele ovšem žádného…

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.