Byly doby, kdy mi všechny kamarádky záviděly, že jsem se provdala do movité, na tradicích si zakládající rodiny. Dnes už mi situaci nezávidí, ale naopak škodolibě přejí. Od samého začátku jsem se snažila být dobrá manželka a ještě lepší matka. Jenže tchýně nakonec dovedla všechny členy rodiny, včetně mé osoby, přesvědčit o opaku.
Tradiční rodina
Můj vztah s Milanem začal v době, kdy jsem nastoupila jako kurátorka v muzeu. Vystudovala jsem historii a řadu let pracovala jako pomocná síla v administrativě, protože míst v oboru, ze kterého jsem získala diplom, nebylo za dřívějška mnoho. Po devadesátém roce se situace změnila a spolu s ní i společnost. Péče o historické muzeální předměty se mi líbila. Naplňovala mě, a svým způsobem mi byla i náhražkou za osamělé soukromí. Můj věk dávno minul třicítku, a ani s postavou modelky, ne a ne, objevit toho pravého. Navíc jsem byla stále ještě panna, protože lásky na jednu noc nebyly, co má duše hledala.
Situaci změnil den, kdy jsem dostala od šéfa za úkol, vyřídit s jednou rodinou podrobnosti ohledně pořádání jejich společenské akce v prostorách muzea. Úkol jsem převzala a do kanceláře za mnou přišel vysoký hnědovlasý mladík. Zpočátku jsem ho považovala za vyslaného manažera, ale záhy zjistila, že jde o nejstaršího syna. Milan měl stejně, jako já, vystudovanou historii, ale na rozdíl ode mne v oboru nepracoval. Nemusel. Jeho rodina vlastnila úspěšný podnik, do jehož čela s ním bylo už od narození automaticky počítáno. Vztah k historickým předmětům a nostalgie k studiím mu ale zůstal. Dali jsme se do řeči… A brzy spolu začali chodit. Kamarádky i vzdálení příbuzní mě sice před jeho rodinou neustále varovali, ale já nechtěla slyšet. Mé srdce totiž poprvé v životě pocítilo, co je láska…
Nemilosrdná tchýně
Do Milana jsem se bezhlavě zamilovala a brzy jsme oba toužili po sňatku. Jenže proti tomu stála od začátku jeho matka. Nepomohlo, že jsem měla vysokoškolský diplom, práci, pěknou postavu nebo, že jsem mu byla věrná a roky před ním muže nepoznala, protože on byl prvním… Pocházela jsem z chudé rodiny, což rozhodovalo. Renáta, Milanova matka, měla totiž už od začátku našeho vztahu v „záloze“ děvče z vyšších kruhů, které mu hodlala výhodně vnutit. Protože ale bylo Milanovi snobské chování jeho rodiny leckdy krajně nepříjemné, rozhodl se, vzít si mě. Matce, otci i všem příbuzným na truc… Byla jsem šťastná. Dokonce i v moment, kdy jsem kvůli bohatému ženichovi ztratila nejen kamarádky, ale i vlastní příbuzné, kteří trucovali podobně, jako Milanova matka. „Chce to čas.“ Pomyslela jsem si. Jenže situace se nelepšila.
Rok po svatbě se nám narodila dcera Klára a z nás dvou byla již zaběhnutá manželská dvojice. Tchýně si na mou adresu sice občas rýpla, ale dalo se to přežít. Bohužel jen do doby, než Klárka přišla do puberty a začala všude vyprávět, jak by chtěla být obyčejná holka, a jednoho dne žít sama, třeba jen z platu prodavačky ve stánku s novinami… Zatímco Milan, jehož vzpurnou povahu evidentně podědila, se nad jejími protesty zpočátku pyšně usmíval, tchýně doslova šílela. S Klárkou byla potíž a pohár přetekl v den, kdy své přísné babičce Renátě hodila vzteky pod nohy starožitnou stříbrnou vidličku na dezerty s tím, že se stolování učit nebude, protože chce žít a jíst tak, jako její kamarádky. Renátu tehdy popadli všichni čerti a za viníka veškerých potíží označila mne. Podle ní jsem Klárku nejen špatně vychovala, ale co hůř, předala jí své nežádoucí „chudé geny“, táhnoucí ji ke dnu.
Čtěte také: Petra (66): Dcera v životě neřekla sprosté slovo. Je to vůbec možné?
Byla jsem zoufalá. Renáta v kritikách neustala, a co chvíli, bylo něco špatně. Nevhodně jsem vychovávala dceru, stylem oblečení nedělala Milanovi dobrou vizitku před společností, neuměla se správně vyjadřovat. Atmosféra doma houstla, a vyústila v den, kdy se od nás Klárka v devatenácti skutečně odstěhovala. Sama si potají našla práci, a s rodinou, kterou jí ve skutečnosti kde kdo z kamarádů jen záviděl, nechtěla mít nic společného. Babička pro ni byla panovačný snob, já špatná máma a táta slaboch, co se neumí věcem postavit čelem.
Rodinný zvrat
To už překvapilo i Milana, a rozhodl se projevit. Bohužel jinak, než jsem očekávala. Vinu totiž přiřkl mně a poprvé, po devatenácti letech, se postavil za vlastní matku v období, kdy bych to nejméně čekala. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím… Náš vztah poté prošel řadou změn a vrcholem bylo, když si našel před třemi roky, na sklonku čtyřicítky, pětadvacetiletou milenku. Tehdy jsem už na nic nečekala, sehnala si práci v jedné malé galerii, vzala kufry a odstěhovala se. Pryč od Milana a hlavně co nejdál od jeho manipulativní matky, která byla skutečným zdrojem všech problémů, včetně důvodu, proč se od nás Klárka rozhodla tak brzy stěhovat. Dnes, kdy oba žijeme vlastní životy, očekávám jen rozhodnutí, zda dojde také na rozvod anebo celou situaci ještě zvážíme a ustojíme. Milana miluji. Vždycky jsem ho milovala. Jen si už vůbec nejsem jistá, zda někdy upřímně miloval i on mne. Obávám se, že manželství „z trucu“, jen další „truc“ vyplodilo, a to ještě zdaleka není náš příběh u konce. Momentálně v naší rodině nikdo s nikým nemluví, a nejhůře jsem na celou věc doplatila já. Kvůli závisti jsem přišla už na začátku o přátele i příbuzné, a díky tchýni také o dceru a manžela…
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
