Odjela jsem na dovolenou do Egypta, kde jsem se na první pohled zamilovala do charismatického Aliho. Natolik mě okouzlit, že jsem se tam po čase přestěhovala, vzala si ho a přivedla do naší země. Jakmile se trochu naučil česky a rozkoukal se, tak mě opustil. Nikdy mě nemiloval. Byla jsem jen jeho jízdenka do světa.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Jela jsem na vysněnou dovolenou
Na dovolenou do Egypta jsem se těšila. Bylo mi dvacet a poprvé jsem jela někam bez rodičů, jen se svou nejlepší kamarádkou Katkou. Bylo to vzrušující. Konečně poznám moře a budu si moct dělat, co chci. Nikdo mě nebude hlídat. Nejvíc jsem se snad těšila na večerní party, a proto jsem si s sebou sbalila ty nejvíc sexy šaty, které jsem měla ve skříni. Katka na tom byla stejně – den před odletem jsme nemohly ani dospat.
Do Aliho jsem se zamilovala okamžitě
Hurghada byla skvělá. Náš hotel byl velký, a když jsem viděla bazén, jenž u něho byl, málem jsem skákala dva metry vysoko. Nebylo to však okolí, co se mi tam líbilo nejvíce. Hned první večer jsem se poznala s Alim. Byl to místní Egypťan, který pracoval v hotelu jako animátor. Také si mě hned všiml, a protože jsem uměla dobře anglicky, nebyl problém se s ním domluvit. Zamilovala jsem se do něj ještě ten večer.
Musela jsem se vrátit domů, ale slíbili jsme si lásku
Díky Alimu jsem prožila svou první letní lásku a přála si, aby dovolená nikdy neskončila. On byl okouzlující. Zahrnoval mě polibky a něžnými slovy. Když jsem odjížděla, pro samé slzy jsem se s ním nedokázala ani pořádně rozloučit. Vyměnili jsme si čísla a slíbili si, že se ještě uvidíme, protože naše láska je silná a všechno překoná. Doma jsem nedokázala myslet na nic jiného a přemýšlela jsem, jak se co nejrychleji dostat zpátky.
Do Egypta jsem se vrátila i přes protest rodičů
Ali na mě opravdu nezapomněl. Psal mi každý den. Vlastně jsme byli v kontaktu pořád. A jednoho dne mi nabídl, abych se za ním přestěhovala. Slíbil mi, že mi najde práci, protože díky mé skvělé angličtině to nebude problém a budeme žít spolu. Nebylo se nad čím rozhodovat. Za pár týdnů i přes protest rodičů jsem seděla v letadle a mířila zpět do Hurghady. Život tam však nebyl lehký. Bylo to úplně něco jiného než dovolená.
V Hurghadě jsem nebyla šťastná
Bydleli jsme v domě jeho rodičů a neměli jsme ani pračku. Takovou chudobu, jakou jsem poznala tam, jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděla. Sám navrhl, že vidí, jak nešťastná v jeho zemi jsem a chtěl, abychom se přestěhovali do Česka. To však nebylo tak jednoduché. Ali nemohl ze země. Mysleli jsme si, že svatba to vyřeší, ale nestalo se tak. Stejně nedostal povolení. Do toho všeho jsem zjistila, že čekáme dítě.
Až po narození dítěte jsme mohli do Česka všichni
V Egyptě není zdravotnictví na tak dobré úrovni, jak u nás, a proto jsem se rozhodla, že pojedu rodit do Česka. A tohle byl teprve dobrý tah. Až jsem porodila a Ali měl díky tomu české dítě, dostal povolení vycestovat, a mohl se za námi přestěhovat. Konečně jsme byli rodina a mohli jsme žít svobodně a spokojeně v mé zemi, kde jsme nemuseli spát na zemi a prát v místní prádelně. Ali však neuměl mou řeč a nemohl si tady najít práci.
Ali se učil česky a našel si práci
Nakonec jsme se vyměnili. On zůstal doma s naším dítětem a já jsem začala živit rodinu. Ali se však pilně učil česky a za rok už mluvil poměrně obstojně. Doufala jsem, že si teď role opět vyměníme a konečně začneme tvořit klasickou rodinu. Nic takového se však nestalo. Jednoho dne, když jsem přišla domů z práce, mi Ali oznámil, že si našel práci v Praze, která od našeho bydliště byla 200 kilometrů.
Takovou zradu jsem nečekala ani v těch nejhorších nočních můrách
Zůstala jsem na něj koukat a ptala jsem se, jak si představuje naše soužití, když chce pracovat tak daleko. On se však jen začal smát. Nepředstavoval si ho nijak. Narovinu mi oznámil, že mě potřeboval jen k tomu, aby se legálně dostal ze země. Nikdy nemiloval mě, ani naše dítě a teď, když už tady může zůstat a k ničemu mě nepotřebuje, se rozhodl odstěhovat do velkoměsta. Víc to nerozváděl. Věci už měl dávno sbalené a jednoduše odešel. Zlomilo mi to srdce.
TIP: Robert (41): Jmenuji se Robert, a jsem alkoholik. Již ale 3 roky abstinuje. Jak se to povedlo?
Byla to velká rána, kterou jsem vůbec nečekala. Několik let mi mazal med kolem pusy a musím uznat, že byl dokonalý herec. Od té doby jsem o něm neslyšela. Jsme rozvedení, ale naštěstí mi posílá alespoň pravidelně alimenty.
