Víťa (34): Jsem na rodičovské dovolené místo ženy. To jsem ale netušil, co všechno budu muset dělat

S manželkou netvoříme klasický rodinný model. Ona chodí do práce, a já se starám o naši roční dceru. Někteří se sice na nás dívají zle, ale jsou to ženy, které chtěly emancipaci a rovnoprávnost. Proč nevyužít toho, že žena vydělává víc peněz než já? Celkem si to užívám, i když občas zažívám krušné chvilky.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Nejsme typická rodina

Ne každá rodina je stejná a musí fungovat podle zaběhnutých stereotypů. A právě já a moje žena Kamila jsme toho názorným příkladem, jak může fungovat vztah i obráceně. Ona vždycky vydělávala více peněz než já. Možná jsem na začátku měl problém se s tím smířit, ale nikdy mi to nevyčítala, ani se tím nechlubila a vydělané peníze dávala do rodinného rozpočtu. Tak proč ne?

Já půjdu na rodičovskou, a žena do práce

Rodinu jsme odkládali hlavně z finančních důvodů, protože ona měla skvěle rozjetou kariéru, a kdyby teď zůstala s dítětem doma a my žili pouze z mého platu, naše životní úroveň by významně poklesla. Když však neplánovaně otěhotněla, miminko jsme se rozhodli si nechat a začali řešit, co s tím. Ze začátku nás ani jednoho nenapadlo si po její mateřské prohodit role, ale jednoho večera jsem to jen tak ze srandy „hodil do placu“ a ona se toho chytla.

Neměl jsem z toho žádné obavy

Neviděla problém v tom, že já budu doma, a ona nás bude živit. Postupem času jsem si na tu myšlenku taky zvykl – a bylo domluveno. Natálka se narodila o pár měsíců později, a když ženě skončila mateřská dovolená, nastoupil jsem já. Viděl jsem, jak Kamila roli matky zvládá dobře, takže obavy z toho, že bych to já nezvládl, jsem neměl. Vždyť nakrmit a přebalit, na tom nic není, a ještě si užiju domácí prázdniny.

Péče o malou mi šla skvěle

První dny proběhly skvěle. Byl jsem na sebe až pyšný, jak to zvládám, malá měla všechno, co potřebovala, a ještě jsem se koukal na fotbal v televizi. Ale začal jsem si všímat nedostatků u nás doma. Najednou se všude váleli věci, v dřezu neumyté nádobí, prádlo se taky kupilo. Večer jsem si promluvil s Kamilou, proč to tak všechno nechává, a něco s naší domácností neudělá. Já se přece starám o malou a nemůže žít v takovém nepořádku.

Nepočítal jsem s tím, že musím dělat také domácí práce

Kamila se začala smát. „Prohodili jsme si role, pamatuješ? Ty jsi teď doma, tak se starej, jako všichni ostatní, kteří jsou na rodičovské dovolené.“ Moje mužská hrdost mi nedovolila protestovat. Když to zvládnou ženy, tak proč bych nemohl já, však na tom nic není. Trochu jsem to Kamile zazlíval, ale alespoň jsem měl možnost dokázat, že všechno se dá zvládnout levou zadní, a ještě se u toho podívat na fotbal.

Byl to horor a mně docházely síly

Trochu jsem se přepočítal. Když jsem do svého dne zařadil kromě péče o malou také úklid, praní, žehlení, nákupy a mnoho dalších nezbytností, po pár dnech jsem byl tak vyčerpaný, že jsem prosil Kamilu, aby mi s tím začala pomáhat. Začínal jsem pociťovat velký deficit spánku a byl jsem protivný. Už jsem chápal všechny ženy mých kamarádů, když si stěžovaly, že toho mají dost a jsou unavené. Už jsem se jim nesmál. Pro mě to bylo peklo.

Kamarádi se mi smáli a říkali mi „maminko“

Kamila mi ustoupila a vzala si na dva dny dovolenou. Konečně jsem se dostal mezi moje kamarády a mohl si od malé odpočinout. Zašel jsem za nimi na pivo a čekal jsem poklidné odpoledne. Oni si mě však okamžitě začali dobírat. „Tak co ty naše maminko, jak se vede?“ Celé odpoledne se mi prakticky vysmívali, jak nás moje žena musí živit a já si v klidu užívám doma a nemusím nic dělat. Chtěl jsem na všechny v hospodě začít křičet.

Jsem na sebe hrdý

Návštěva kamarádů mě dost vyvedla z míry, ale věděl jsem, že nemá cenu jim nic vysvětlovat. Kdo to nezažije, nikdy to nepochopí. Nestydím se za to, že jsem na rodičovské dovolené. Dokonce jsem za to rád, že jsem to mohl zažít a jsem na sebe hrdý, že jsem se toho ujal a zvládám to alespoň tak, jak doteď. Nedělám všechno perfektně, ale snažím se. A mnohdy opravdu bojuju.

Už nikdy nebudu podceňovat ženy, které jsou s dítětem doma. A ty, co jich mají víc než jedno, doslova obdivuju. Tohle si ani neumím představit, že bych musel zvládnout a prosím ženu, aby nasadila antikoncepci.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu