Měl jsem milující rodiče, vždy pro mě dělali, co mi na očích viděli. Dokonce si odkrajovali od pusy, jen abych mohl pohodlně dodělat vysokou školu. Otec však vážně onemocněl, a protože nám nikomu nechtěl přidělávat starosti, mlčel. Provalilo se to až týden před jeho smrtí. A teď to jsem já, kdo se stará o mámu.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Měl jsem s rodiči dokonalý vztah
S rodiči jsem měl vždycky skvělý vztah a často jsem si z nich dělal legraci, že se o mě starají jak o vlastního. Máma se tomu pak dlouho smála a táta jen pokyvoval hlavou, ale o tom, že jsem byl jejich, nemohlo být pochyb. Byl jsem naprostá kopie svého otce. Ke každému jsem měl trochu jiný vztah. Za maminkou jsem chodil, když jsem měl problémy s holkami – a za tatínkem, když jsem potřeboval řešit jiné „chlapské“ věci, například fotbal.
Nechali mě studovat a dál mě živili
Moji rodiče mě milovali, a proto pro ně bylo samozřejmostí, že mě podporovali. A když jsem chtěl studovat vysokou školu, klidně mě dál živili, jen abych měl vytoužený titul. Jiní rodiče by chtěli, abych si sám na školu vydělal brigádou, moji ne. Pro ně byla priorita, abych měl dostatek času na studia. Takto jsme vedli doma celkem poklidný život, a mě ani ve snu nenapadlo, že to bude jednou jinak. Stále jsem byl chlapec, který nepotřeboval dospět.
Otec svou únavu sváděl na stáří
Jen jsem začínal mít obavy o tátu. Připadalo mi, že začíná stárnout nějak moc rychle. Vždy měl kulaté bříško, ale to se v posledních měsících začalo vytrácet a přišlo mi, že odpočívá ve svém křesle častěji, než bývalo jeho zvykem. Přesto jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost, protože mi řekl, že to tak s přibývajícím věkem prostě bývá. Až teď lituju toho, jak málo pozorný jsem byl.
Střevní chřipka mu dávala zabrat
Jednoho dne dostal silnou střevní chřipku. Několik dnů zvracel a měl silné bolesti břicha. Máma se tvářila ustaraně a chtěla, aby šel k doktorovi. On nad tím jen mávl rukou, že ho to jistě brzo přejde a dál se trápil nad záchodovou mísou. Máma tedy začala uklízet a dezinfikovat byt, abychom to náhodou od něj taky nedostali.
Táta před námi tajil rakovinu
Z ničeho nic za mnou přišla máma a už z jejího pohledu jsem poznal, že se něco stalo. Sedla si ke mně na postel a já viděl, že nemá daleko k pláči. V ruce držela nějaké papíry a místo toho, aby promluvila, jen mi je podala. Opatrně jsem je vzal a začal číst, co to je. Byla to lékařská zpráva. Táta měl rakovinu pankreatu a metastáze na játrech. Nebyla to žádná střevní chřipka a jeho únava v posledních dnech nebyla jen příznak stáří, jak se nám snažil tvrdit.
Za týden na to umřel
Najednou se mi celý svět otočil vzhůru nohama a nevěděl jsem, co říct. Jen jsme s mámou na sebe koukali, ale rozuměli jsme si i beze slov. Rozhodl jsem se s tátou začít trávit co nejvíce času, obdivoval jsem ho, že si své trápení nechal pro sebe a nechtěl nás stresovat, ale zároveň jsem na něj byl v duchu naštvaný, že svou nemoc prožíval sám. Moc času už nám nezůstalo. Tátův stav se nezlepšil, a do týdne umřel. Šlo to strašně rychle.
Spoustu věcí jsme si nestihli říct
Po tátově smrti maminka zestárla nejmíň o dvacet let. Její krásný úsměv byl pryč a velmi se trápila. Já na tom nebyl o moc lépe. Neměli jsme čas se na to připravit, jestli je to vůbec možné, a najednou jsem zjistil, kolik věcí jsem tátovi neřekl. Potřeboval jsem ho. Vůbec jsem nebyl připravený začít se starat o něco jiného než jen o školu, ale máma potřebovala pomoct. Byla to ona, kdo teď potřeboval oporu a já musel rychle dospět.
Školu jsem nenechal, ale přešel jsem na kombinované studium a našel si práci. Naši měli ještě nesplacenou hypotéku na byt a bylo třeba to platit, abychom měli kde bydlet, a tátův příjem prostě chyběl. Aniž bych o to stál, stal jsem se hlavou naší dvoučlenné rodiny a začal jsem plnit funkci otce.
Máma si to po tom všem zasloužila.
