Uklízela jsem vchody v bytových jednotkách, ale svou brigádu jsem nenahlásila na úřadu práce. Jednoduše jsem ji zatajila, protože jsem pobírala další sociální dávky, a kdybych to přiznala, přišla bych o ně. Tři roky se mi to dařilo tajit, ale nakonec mě někdo z mého okolí udal a mě teď čeká soud. Asi dostanu podmínku.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Přišla jsem o práci a musela jsem začít řešit existenční problémy
Každý se snaží, jak umí. A rozhodně si nemyslím, že bych byla nějaká výjimka. Všechno to začalo, když jsem přišla o stálou práci. Najednou jsem se ocitla bez peněz. Rezervy jsem neměla a musela jsem svou situaci řešit rychle. Úřad práce mi sice nějaké peníze dal, ale bylo to tak maximálně na pokrytí nájmu. Chodila jsem od pohovoru na pohovor a aktivně si hledala zaměstnání, ale bez úspěchu.
Dobrou práci jsem nenašla, tak jsem alespoň začala uklízet
Byla jsem z toho špatná. Všude chtěli mladší nebo měli jiný problém, proč právě já nemůžu dostat práci u nich. Nakonec se mi podařilo najít pouze brigádu. Začala jsem uklízet vchody v panelových domech. Nebylo to sice nic moc, ale alespoň nějaké penízky navíc z toho byly. Kamarádka mě však rovnou upozornila na to, že pokud budu pracovat na dohodu o provedení práce, nemám počítat s tím, že mi úřad práce něco dá.
Kamarádka mi poradila plán, který mi přišel dobrý
Poradila mi, ať jim to prostě nehlásím a nechám to tak, jak to je. S brigádou a s přídavky si budu poměrně slušně žít. Přímo na veřejnosti nepracuju a nevidí důvod, proč by na to měl někdo přijít. Poslechla jsem ji a neřešila jsem to. Neřekla jsem to ani zaměstnavateli. Prvních pár měsíců jsem sice měla obavy, že na to někdo přijde, ale když se nic nedělo, přestala jsem to řešit a užívala si peněz, které mi každý měsíc přicházely.
Po pár letech se to provalilo a já musela podat vysvětlení
Tři roky to bylo fajn. Nikdo nic neřešil, ale dopis, který jsem našla ve schránce, všechno změnil. Sociální odbor mi poslal dopis, kde chtěl prověřit moje pobírání dávek za poslední dobu. Byla jsem z toho v takovém šoku, že jsem se rozhodla na něj nereagovat. Z nepochopitelných důvodů jsem se domnívala, že když to řešit nebudu, problém zmizí a opět bude všechno tak, jak dříve. Po pár týdnech mi však přišel dopis z policie ČR.
Na policii mi rovnou řekli, že mě někdo udal, jen netuším kdo
Propadla jsem panice a byla ve mně malá dušička. Tohle už bylo něco jiného než jen dopis ze sociálky. Chtěli, ať se dostavím podat vysvětlení. Ještě, než jsem tam došla, byla jsem jak vyklepaná hromádka neštěstí. Na policii mi bylo sděleno, že mě vyšetřují přímo na udání, a když jsem to neřešila s úřady, budu to řešit přímo s nimi. Obeznámili mě, že jsem se dopustila trestného činu.
Bojím se, co se mnou teď bude dál
Nevěděla jsem, co bude dál. Bála jsem se, ale zároveň jsem měla vztek. Kdo mohl být takový, aby mě udal. Moc lidí o tom nevědělo, alespoň jsem si to myslela. Ale ať jsem přemýšlela, jak jsem chtěla, nenapadal mě jediný člověk, který by toho byl schopný. Policie předala můj případ k soudu. Ten mi teď vyměří, kolik peněz budu vracet a jaký trest mě postihne. Rozhodně můj život už nikdy nebude stejný, jako byl doteď, a čekají mě opravdu nemalé problémy.
S největší pravděpodobností dostanu podmínku a budu mít dluhy do konce života
Nikdy jsem nebyla trestně stíhaná, a proto vím, že dostanu maximálně podmínku, ale kvůli tomu se mi bude hledat práce ještě obtížněji a z dluhů se už nevyhrabu asi nikdy. Mám opravdu hodně co splácet. Přesnou částku zatím nevím, ale konečného čísla se opravdu bojím. Až teď mi začalo opravdu docházet, jak špatnou radu jsem tenkrát poslechla, jen proto, že jsem chtěla víc peněz.
Nevím, co se mnou bude, ale doufám, že to zvládnu i přes to všechno, co jsem si teď sama sobě způsobila. Na veřejnosti však nedávám nic znát. Nechci, aby ten, kdo mě udal, měl z toho ještě větší radost.
