Jako matku samoživitelku mě výchova dcery někdy zmáhá. Zvlášť teď, když s ní cloumá puberta. Se svým klukem chodí už několik měsíců, a když přišla s tím, že u nás bude spát, já to nedovolila. Od té doby je dcera naštvaná a jen se hádáme, ale opravdu jí nemůžu povolovat vše, co by chtěla. Jsem snad proto špatná matka?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Byly jsme jen my dvě
Se svou dcerou Janou žiju sama skoro od jejího narození. Její otec si uvědomil, až se narodila, že na tuto roli není připravený, a raději od nás odešel, aby se dál mohl věnovat cestování a jiné zábavě. Párkrát ji navštívil, ale potom na Janu zapomněl úplně. Mně to nevadilo. Vlastně jsem byla svým způsobem ráda. Měla jsem malé miminko jen pro sebe, a nemusela se o ni s nikým dělit.
Výchova dcery byla mnohdy náročná
Až postupem času jsem si začala uvědomovat, že výchova dítěte může být složitá a když je na to žena sama, tak nejen citově, ale také finančně může být hodně nákladná. Měla jsem sice podporu v mé rodině, ale základní věci jsem si vždycky musela vyřešit sama. Janičce nic nechybělo, vlastně jsme se měly dobře. Náš vztah byl krásný a harmonický, ale před pár týdny se všechno začalo kazit.
Jana si našla nového přítele
Jana si našla nového přítele. Nebyla to první láska. Tu prožila v patnácti a jak už to tak bývá, po pár týdnech ji taky pěkně obrečela, když ji její vysněný kluk nechal. Renek, její nový přítel byl fajn. Vypadal, že je to slušný kluk ze spořádané rodiny, a já jsem byla ráda, že je moje holčička šťastnězamilovaná. Nastavila jsem jí sice určité hranice, protože chtěla zůstávat venku déle, ale Jana je dodržovala a všechno fungovalo dobře.
Její prosbu, aby u nás spal, jsem vyslyšet nemohla
Před nedávnem však za mnou přišla s novou prosbou. Přála si, aby její přítel mohl u nás o víkendu přespat. To už však na mě bylo moc. Na tohle jsem ještě připravená nebyla. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale že to bude tak brzy, to ne. Její přání jsem neschválila. Jana nerozuměla tomu, proč si to nepřeji. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je na to ještě moc mladá, ale trvala si na svém, jak zarputilý beran.
Větší hádku jsme spolu zatím nezažily
Normálně jsem se jí snažila vyhovět, když měla nějaké přání, ale tentokrát ne. Nakonec jsme se kvůli tomu hodně pohádaly. Ani jedna z nás neudržela emoce na uzdě. „Jsi ta nejhorší máma na světě. Najdu svého tátu a přestěhuju se k němu,“ tím ukončila Jana naši debatu, práskla dveřmi a odešla z domu. Nic horšího jsem od ní nikdy neslyšela. Chtěla jít za člověkem, který o ni nestál. Její slova mi hodně ublížila.
Jana si začala dělat, co chtěla – a byla jak utržená ze řetězu
Poprvé v životě nepřišla domů v čas, který jsme si stanovily. Nezvedala mi telefon a objevila se až po dalších dvou hodinách, kdy jsem doma trnula hrůzou. „Jsem skoro dospělá, a od teď si budu dělat, co chci!“ To bylo jediné její vysvětlení, proč přišla domů tak pozdě. Nechtěla jsem více vířit vody a nechala jsem to být. Stejně jsem byla hlavně ráda, že se domů vrátila živá a zdravá.
Náš vztah byl špatný a hádky byly na denním pořádku
Další dny byl náš vztah pořád na bodu mrazu. Jana si opravdu začala dělat, co chtěla, a mě naprosto ignorovala. Nerespektovala moje zákazy ani příkazy – a já začínala být nešťastná. Naše hádky se stupňovaly. Nikdy dřív jsem si nepřipadala tak sama a bezradná. Nakonec to byla Jana, která přišla s pláčem. Zjistila, že Renek nechodil jen s ní, ale měl ještě jinou holku, a tak to bez dalších průtahů ukončila.
Vzpamatovala se, až se s Renkem rozešla
Najednou jsem jí byla dobrá. Potřebovala rameno, na kterém by se vyplakala. Nechala jsem naše hádky stranou a jen jsem jí naslouchala. Od toho dne se všechno zase vrátilo k normálu. Jana se srovnala, a zase z ní byla moje malá holčička. K tomu, co se dělo, jsem se snažila nevracet, byla jsem ráda, že mám zpět svou milovanou dceru, ale stín pochybností ve mně zůstává i nadále. Bojím se, aby se jednoho dne situace neopakovala.
Za svým názorem, že dětem opravdu nemůžete povolit vše, co si usmyslí, si trvám stále. Věřím však, že i Jana si uvědomila svou chybu a už ji nebude opakovat.
