Vůbec jsem netušila, že naše manželství s Davidem skončí. Milovala jsem ho a stále k němu stále něco cítím. Jenže jeho posedlost byla příšerná, pomalu jsem začala docházet o přátele, musela jsem začít jednat.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S Davidem jsme se potkali při studiích na vysoké škole
Na vysoké škole jsem byla typ dívky, která měla kolem sebe neustále spoustu přátel, milovala jsem společnost a byla jsem velmi oblíbená. S holkami jsme obrážely jeden podnik za druhým, prostě jsme si užívaly studentský život. Ovšem při výběru partnera jsem se držela zpátky. Jen tak jsem někomu nevěřila. Až do doby, než jsem potkala Davida, mého manžela.
Varování jsem nedávala vůbec pozornost, byla to chyba
David byl úžasný ve všech směrech, byl ohleduplný, laskavý, pozorný a chápající. Navíc vypadal jako nějaký model z časopisu, takže měl všechny body do plusu. Trávili jsme spolu spoustu času, ale stále jsem se snažila si držet odstup, protože tu byli i mí přátelé. Když jsme s partou zase vyrazili na nějaký flám, dala se se mnou do řeči nějaká holka. Varovala mě, že všechno není tak, jak se zdá, ať si dám na Davida pozor. Nebrala jsem to vůbec v potaz, myslela jsem si, že je to pouze nějaká zhrzená bývalka, kterou David odkopl.
Po studiích jsme se rozhodli, že se vezmeme. Svatba byla přesně podle mých představ a na Davidovi šlo vidět, že je přímo přešťastný. Zanedlouho jsem otěhotněla. Těhotenství jsem měla komplikované, takže jsem si téměř celých devět měsíců spíše odležela. Za to mateřství jsem si začala užívat. Seznámila jsem se s maminkami v okolí a navštěvovaly jsme jedno dětské hřiště za druhým. Staly se z nás velké kamarádky, proto jsme se dohodly, že si jeden večer uděláme dámskou jízdu.
Nechápala jsem jeho reakce
David zůstal jak opařený, když jsem mu oznámila, že si půjdeme s holkami sednout na sklenku vína. Najednou se začal vymlouvat, že péči o syna nezvládne (přitom se o něj staral ukázkově), úplně panikařil. Uklidnila jsem ho, že budeme jenom za rohem v restauraci, kdyby něco, hned jsem doma. A taky se tak stalo, během večera jsem měla snad dvacet telefonátů od manžela, jednalo se vždy o banality, které jsme mohli vyřešit, až budu doma. Ale nechala jsem to být, říkala jsem si, že je David jenom nejistý v tom, co dělá, protože vždy mě měl po ruce.
S nástupem do práce se jeho posedlost zhoršovala
Jakmile mi skončila rodičovská dovolená, nastoupila jsem do práce. Jelikož jsem přátelská, neměla jsem problém si udělat přátele ani v práci. Abychom se lépe poznali, vyrazili jsme si na seznamovací večírek. I tehdy mi neustále David vyvolával, ale vzhledem k tomu, že u nás byla tchýně, vypnula jsem si zvuky. Byla jsem s ní domluvená, že kdyby se stalo něco vážného, dá mi vědět ona.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Věra a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Při čekání na svůj drink u baru jsem s všimla muže, který stál opodál. Přísahala bych, že to byl David, ale zmizel. Ten samý muž se objevil i na večeři, na kterou jsem šla se svými přáteli z vysoké. To už mi ale nedalo a vystřelila jsem za ním. Samozřejmě, že to byl David. Když jsem se ho ptala, co to má znamenat, odpověděl, že se o mě bál, protože mu nezvedám telefony.
David mě chtěl mít jenom pro sebe zavřenou doma
Další dny jsem si byla nejistá, cítila jsem, že mě někdo sleduje jen při cestě na nákup. Najednou se mě zastavila kamarádka a ptala se, jestli si s Davidem snažíme okořenit vztah. Nechápala jsem, pak mi ukázala na lavičku, kde seděl David schovaný za novinami. Byla jsem naštvaná. Netušila jsem proč to dělá. Doma mi vše popíral, křičel na mě, že jsem se změnila, že ostatní manželky jsou doma a já mám potřebu pořád někde chodit.
Toto se opakovalo vždy, když jsem někam šla. Přátelé si ze mě začali dělat srandu, že mám za sebou ocásek. Navíc manžel se objevil vždy, když jsem se začala bavit s nějakým cizím mužem a spustil neuvěřitelnou scénu. Bylo mi to velmi nepříjemné. Cítila jsem hrozné ponížení, hlavně v tom, že mi David nevěří a musí mě sledovat.
Nakonec jsme to nevydržela a po poradě se svou tchýní (ona dobře věděla, co je David zač) jsem požádala o rozvod. Syna jsem dostala do své péče a Davidovi byla nařízena léčba. Ovšem jestli zabírá, to netuším. David odjel pracovat do zahraničí, protože kvůli tomu, že nechodil do práce a věnoval se sledování, tak si nadělal dluhy.
Se synem jsme se odstěhovali do druhého domu, s jeho maminkou vycházíme skvěle, jezdí k nám občas na víkendy, aby mi malého pohlídala. Kdoví, jak by to dopadlo, kdybych v manželství zůstala.
