Věra (28): Odmítla jsem tchyni půjčit syna. To, jak se bránila, mě překvapilo

Tchyně má problém s alkoholem snad od té doby, co ji znám, a to je také hlavní důvod, proč jsem jí nikdy nechtěla dát na hlídání mého syna a celkově ho od ní držela stranou. Bála jsem se, že by mu mohla ublížit a také mu dát špatný příklad.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Jí se však mé rozhodnutí nelíbilo, a tak mě zažalovala u soudu. Napůl ho vyhrála.

Tchyně milovala víno

S manželem jsme jezdili k jeho mámě na návštěvu každou sobotu vždy po obědě. My dvě jsme se moc nemusely, ale kvůli Jirkovi jsme se navzájem tolerovaly. Mně na ni vadilo, že každá návštěva u ní dopadala stejně. Místo kávy si nalila sklenku vína – netrvalo to ani hodinu a už si otvírala druhou lahev. Pak začala být protivná a měla blbé narážky. Poučovala nás o životě a stále si stěžovala na to, jak ten její se jí nevydařil a kdo všechno jí ublížil.

Můj manžel se ji snažil neustále omlouvat. A já to chápala. Byla to přece jen jeho máma, a tak jsem její stavy komentovala co možná nejméně. Pak jsem otěhotněla a my se začali těšit na našeho prvního potomka. Tchyně se těšila s námi. Vymýšlela okamžitě, jak se její první vnouče bude jmenovat a já si vyslechla spoustu dalších rad, co mám a nemám dělat. Samozřejmě každou návštěvu, kdy jsme tam byli, to musela řádně zapít notnou dávkou alkoholu.

Bála jsem se toho, že tchyně bude své vnouče chtít hlídat

Z jedné věci jsem začínala mít obavu. Manželova matka si už plánovala, jak své ještě nenarozené vnouče bude brávat na výlety, jezdit s ním k moři a spoustu jiných věcí. Každou nastávající matku by nejspíš takový zájem těšil, ale mě ne. Při představě, že dám své maličké na starost alkoholičce, se mi ani trochu nezamlouvala. Doma jsem pak na to manžela upozornila a poprvé v životě se mnou souhlasil. Mámu měl rád, ale sám viděl, jak ji alkohol ničí.

Když se narodil Kubík, tchýni ani nepustili do porodnice. Přišla tam úplně opilá, a tak ji rovnou vykázali z budovy. Byla to naprostá ostuda a já i můj manžel jsme se za ni opravdu styděli. Ona si z toho však nic nedělala, protože si ani nepamatovala, že tam byla. Její výpadky paměti byly celkově čím dál tím horší. Viděla ho skoro až po dvou týdnech, kdy jsme k ní jako každou sobotu jeli na návštěvu.

Pila, i když jsme u ní byli na návštěvě se synem

Byla z malého Kubíka úplně na větvi. Pořád ho chtěla jen nosit a šahat na něj, ale i přesto si otevřela láhev vína a celou naši návštěvu popíjela. Prosila jsem manžela, abychom tam nejezdili tak často. A on mi dal za pravdu. Měsíce ubíhaly a náš malý syn rostl neskutečným tempem. Jednoho dne přišlo něco, čeho jsem se obávala. Manželova matka chtěla, aby u ní náš syn zůstal sám na celý den. Rychle jsem si vymyslela výmluvu, proč to nejde.

Dařilo se mi vymlouvat se do jeho tří let. Potom jsem však už neměla na vybranou, musela jí ho půjčit na jedno odpoledne. Po dvou hodinách mi volala její sousedka, ať si přijedeme pro Kubíka, protože pláče a ona neví, co s ním. Moje tchyně spala, a protože se stihla naprosto opít, byla nepoužitelná. Ten den jsem se zařekla, že už k ní s malým nikdy nepojedu ani jí ho nepůjčím na hlídání. Měla jsem toho jejího pití akorát tak dost.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Věra a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Nechtěla jsem, aby ho kdy ještě viděla

Tchyně nejdřív prosila a slibovala, že už se to nebude opakovat, pak křičela a vyhrožovala, ale já jsem byla neoblomná. Chránila jsem především své dítě. A jednoho dne mi přišla soudní obsílka. To, co bylo uvnitř, jsem nečekala. Manželova matka mě žalovala za to, že ji bráním ve styku s vnukem. Vyhrožovala mi tím, ale nevěřila jsem, že by toho byla schopná. Naprosto mě to dostalo a mého manžela taky.

Gita (33): Z nenáviděné šéfové se stala moje tchyně. Z toho šoku se ještě dlouho nevzpamatuji.

Soud nebyl příjemný a neměli jsme dostatek důkazů o tom, že tchyně má velký problém s alkoholem. Dostala soudně umožněno, aby se mohla stýkat se svým vnukem. Jediné štěstí bylo, že ho mohla vídat pouze jednou týdně na dvě hodiny a pod dozorem jiné dospělé osoby. Prvně jsem se proti tomuto rozsudku chtěla odvolat, ale nakonec jsem usoudila, že to raději nechám tak, jak to je – a muž souhlasil.

Tchyně pije dál, ale dává si velký pozor, aby na schůzku s mým synem přišla vždy ve střízlivém stavu. A za to ji jsem vděčná.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu