Nastoupila jsem do nového zaměstnání, kde se mi moc líbilo. A nenašla jsem tam jen dobrý kolektiv, ale také lásku svého života. Jenže záhy mě můj přítel začal přesvědčovat, že pokud zůstanu ve firmě, budeme se muset rozejít.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Já mu vyhověla a dala výpověď. Jeho motiv, proč jsem měla odejít, byl zrůdný.
Práce, do které jsem nastoupila, byla skvělá
Když jsem nastoupila do mého vysněného zaměstnání, byla jsem naprosto spokojená. Konečně se mi povedlo něčeho dosáhnout. Stala jsem se manažerkou v nadnárodní společnosti a měla pod sebou hned několik přímých podřízených a desítky nepřímých. Musela jsem sice tvrdě makat, ale bylo to přesně to, po čem jsem tak dlouho toužila.
V práci se mi líbilo a musím uznat, že jsem hned od začátku dosahovala skvělých výsledků. Ale nejen práce se mi tam líbila. Jeden z mých přímých podřízených, Tomáš, mě neskutečně přitahoval už od prvního dne. Snažila jsem se na sobě nedat nic znát. Byl to však on, kdo mě začal balit.
Moc dlouho jsem se nebránila. Hned na prvním firemním večírku jsme se spolu vyspali. Od té doby jsme se spolu milovali pravidelně. Naprosto jsem se do něj zamilovala. V práci jsme však náš vztah udržovali v tajnosti, abychom se vyhnuli zlým jazykům.
Tomášovi začalo vadit, že jsem jeho nadřízená
Několik měsíců to fungovalo skvěle. Přes týden jsme byli kolegové a o víkendech vášniví milenci. Jenže pak začal mít můj přítel problémy s tím, že jsme kolegové. Čím dál častěji mi předhazoval, že jsem jeho šéfová a začalo nám to hodně zasahovat do osobního života. „Já bych si tě i vzal, kdybys nebyla mou nadřízenou,“ takovou větou mě vždycky uzemnil. A to mě přimělo začít uvažovat.
Už jsem nebyla nejmladší, a přece jen jsem jednou chtěla mít manžela a děti. Tomáš by byl naprosto ideální partner. Nebyl to žádný hlupák a já doufala, že mě miluje stejně, jako já jeho. Ale vzdát se vytoužené práce se mi taky nechtělo. Věděla jsem, že má svým způsobem pravdu, ale já jsem tak tvrdě dřela, abych se dostala tam, kde jsem, že to pro mě bylo opravdu složité se v dané situaci rozhodnout.
Bylo mi ho líto
Tomáš přitlačil na pilu. Jednoho večera za mnou přijel a řekl mi, že je mezi námi konec. Nedokázal dál snášet, že mu v práci šéfuji. Tvrdil mi, že si připadá méněcenný, a když nechce změnit zaměstnání, musíme se rozejít. V ten moment jsem ho začala litovat. Vůbec mi nedošlo, jak moc mu to musí vadit. Za žádných okolností jsem o něj nechtěla přijít, a tak ještě dříve, než jsem si stihla najít novou práci, rozhodla jsem se dát výpověď a odejít.
Můj přítel byl nadšený. Zvlášť poté, co jsem dala výpověď ze dne na den. Ale v ten moment jsme se začali také podstatně méně scházet. Mělo to přesně opačný efekt, než který jsem čekala. Ale on mi stále dokolečka tvrdil, že má teď jen více práce. Všichni mě musí zastupovat, než se najde někdo na mou pozici. A tak jsem čekala a smířila se s tím, že na nějakou dobu ho uvidím maximálně dvakrát týdně na rychlý sex.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Valerie a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Moje bývalá sekretářka mi otevřela oči
Svůj volný čas jsem trávila hledáním nového zaměstnání a couráním po obchodních domech. Tam jsem také narazila na svou bývalou sekretářku. Měly jsme spolu dobrý vztah, a proto jsem ji pozvala na kávu, abych se dozvěděla, co je ve firmě od mého odchodu nového. A nestačila jsem se divit. Byl to právě Tomáš, kdo dostal mé místo. Hned, jakmile jsem odešla. Prozradila mi taky, že se na to místo třepal už nějakou dobu.
Měl ho přislíbené, kdybych to nezvládla. Nedala jsem na sobě nic znát a rychle jsem dopila kávu. Ten den měl přijít ke mně Tomáš. Když dorazil, nezdržovala jsem se zbytečnostmi a rovnou se ho na to zeptala. K mému údivu se jen začal smát a přiznal se. Dokonce i k tomu, že mě svedl jenom proto, aby mě z firmy dostal pryč, ale jsem tak dobrá v posteli, že si mě chtěl ještě nějakou dobu udržet. Ani nevím, jak se mi ho povedlo vyrazit z domu. Byl to naprostý šok.
Z naprosto šťastného člověka se ze mě během jednoho dne stala troska. Myslela jsem si vždycky, jak jsem inteligentní, a přitom jsem se nechala vtáhnout do naprosto průhledné pasti.
