Můj „problém“ je trochu atypický. Možná, že v něm nejsem sama, možná ano. Je mi přes třicet a nedávno se nám narodil syn Matěj. Těhotenství bylo v rámci možností „pohodové“, za což vděčím především nejlepší kamarádce. Jana pro mne dělala (nejen) v měsících těhotenství mnoho. Dalo by se říci, že víc, než můj muž, kterého zaměstnává od rána do večera práce. Pak ale přišel zlom. Jednoho dne jsem potřebovala nakojit malého a Jana mě při tom zaskočila otázkou, kvůli které jsem s ní bezmyšlenkovitě přerušila další přátelství i kontakt. Jenže dnes všeho lituji.